§ 9
Ručení
(1) Za přepychovou daň ručí předměty jí podrobené, pokud jsou v moci (držení) poplatníka nebo v moci (držení) osoby, která je převzala, ač věděla, nebo z okolností mohla věděti, že daň byla zkrácena nebo zatajena.
(2) Daň zatěžuje i bez knihovního zápisu zákonným zástavním právem podnik poplatníkův a jeho hospodářské příslušenství (nemovitosti, zařízení, zásoby a pod.); toto zástavní právo má přednost přede všemi knihovně zajištěnými pohledávkami. Jde-li o nedoplatek daně starší jednoho roku, jest trvání tohoto přednostního práva závislé na tom, že nedoplatek byl nejdéle do jednoho roku počínajíc dnem po splatnosti příslušné daňové částky zajištěn.
(3) Celým svým jměním ručí:
1. nabyvatel podniku nebo závodu, jehož nabyl jako celek úplatně nebo neúplatně, za přepychovou daň, kterou byli povinni platiti jeho předchůdci z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v kalendářním roce, v němž došlo k převodu podniku nebo závodu, jakož i v kalendářním roce bezprostředně předcházejícím;
2. osobně ručící společníci za daň, kterou byla povinna platiti společnost z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, kdy byli jejími společníky;
3. osoby odpovědné za správu právnických osob za přepychovou daň, kterou jest povinna platiti právnická osoba z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, po kterou jsou odpovědné za její správu. Toto ručení není však možno uplatniti po uplynutí 5 let ode dne, kdy byla osoba, jež je odpovědná za správu právnické osoby, zproštěna odpovědnosti za to období, kterého se ručení týká;
4. účastníci příležitostných sdružení za přepychovou daň, kterou jest povinno platiti příležitostné sdružení z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, po kterou se ho zúčastnili;
5. osoba pověřená vedením tuzemské provozovny poplatníka, jenž má bydliště nebo sídlo v cizině, za přepychovou daň, kterou jest poplatník povinen platiti z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, po kterou byla pověřena vedením jeho tuzemské provozovny;
6. ten, z jehož podnětu se koná dražba, za přepychovou daň z přepychových předmětů, které byly v této dražbě prodány;
7. ten, jemuž byla postoupena pohledávka z prodeje přepychových předmětů za daň, kterou je povinen zaplatiti ten, jenž dotyčné přepychové předměty prodal. Toto ručení jest omezeno jen do výše daně připadající na přepychové předměty, jejichž dosažená prodejní cena rovná se výši postoupené pohledávky;
8. ten, kdo spravuje neodevzdanou pozůstalost (na Slovensku nerozdělenou pozůstalost) za daň, kterou jest povinna platiti neodevzdaná (nerozdělená) pozůstalost z přepychových předmětů vyskladněných v době, po kterou ji spravoval nebo byl oprávněn spravovati;
9. národní správce za daň z přepychových předmětů vyskladněných v době, po kterou byl národní správce odpověden za národní správu podniku.
(4) Nepatří-li předměty sloužící provozu podniku poplatníkovi, nýbrž některému z jeho rodinných příslušníků nebo osobě podstatně na podniku zúčastněné, ručí vlastník předmětů těmito předměty za přepychovou daň, kterou je povinen poplatník platiti z přepychových předmětů vyskladněných (vzatých pro vlastní spotřebu) v době, po kterou sloužily tyto předměty provozu podniku nebo po kterou trvala účast na podniku. Kdo je rodinným příslušníkem podnikatele a kdo je osobou podstatně na podniku zúčastněnou, určí vláda nařízením. Vloží-li tichý společník do podniku vklad v penězích, ručí obdobně do výše svého vkladu.
(5) Ručení se vztahuje na daň a její příslušenství (5 % zvýšení, poplatek z prodlení a náhrady nákladů upomínacích a exekučních), kterou poplatník nezaplatil. Postihuje-li ručení více osob, ručí všechny rukou společnou a nerozdílnou.
(6) Ručení za daň při dovozu se řídí ustanoveními o cle.
(7) Zánikem daňového dluhu zaniká ručební povinnost.