Článek 38
Nárok na náhradu škody vůči třetí osobě
(1) Má-li osoba - které přísluší podle právních předpisů jednoho ze smluvních států dávky za škodu, která vznikla na území druhého smluvního státu podle jeho právních předpisů - nárok na náhradu škody proti třetí osobě, přechází nárok na náhradu škody na instituci prvního smluvního státu povinnou k plnění podle právních předpisů pro ni platných; druhý smluvní stát tento přechod nároku uzná.
(2) Mají-li vůči třetí osobě při použití odstavce 1 nárok na náhrady na základě téhož případu utrpěné škody instituce obou smluvních států, jsou pak spoluvěřiteli. Třetí osoba může nároky přenesené podle odstavce 1 uspokojit vůči oběma institucím platbou jedné z nich. Ve vztahu mezi sebou jsou instituce povinny k dílčímu vzájemnému vyrovnání v poměru podle výše dávek, které mají poskytovat.