§ 20
Způsob uplatnění odpočtu
(1) Má-li plátce příjmy nebo výnosy nejen za svá uskutečněná zdanitelná plnění, u nichž má nárok na odpočet daně, ale i za zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25, u nichž nárok na odpočet daně nemá, je povinen zkracovat nárok na odpočet daně, pokud zákon nestanoví jinak. Poměrná část odpočtu daně se určí jako součin celkové daně na vstupu za příslušné zdaňovací období a koeficientu. Koeficient se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet cen bez daně za uskutečněná zdanitelná plnění, u nichž vzniká nárok na odpočet, a ve jmenovateli celkový součet cen bez daně za všechna uskutečněná zdanitelná plnění s nárokem na odpočet daně a za zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25 zákona s výjimkou osvobozených zdanitelných plnění uvedených v odstavci 2. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na čtyři desetinná místa. Jestliže součet cen za zdanitelná plnění osvobozená od daně podle § 25, s výjimkou osvobozených zdanitelných plnění uvedených v odstavci 2, je kladný a celkový součet cen bez daně za všechna zdanitelná plnění s nárokem na odpočet daně je nulový nebo záporný, potom je koeficient nula.
(2) Do součtu jmenovatele koeficientu se nezapočítává cena bez daně při převodu cenných papírů, který je osvobozen od daně podle § 28 odst. 2 písm. b), cena bez daně při prodeji podniku nebo jeho části, který je osvobozen od daně podle § 35, cena bez daně za převod staveb, částí staveb, bytů a nebytových prostor, který je osvobozen od daně podle § 30, a cena bez daně při prodeji platných poštovních cenin a kolkových známek, který je osvobozen od daně podle § 26 písm. e). Do součtu jmenovatele koeficientu se nezapočítávají příjmy nebo výnosy za plnění, která nejsou zdanitelná.
(3) U plátců, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, se do součtu ve jmenovateli koeficientu započítávají i dotace, příspěvky včetně členských příspěvků, popřípadě jiné prostředky ze státního nebo místních rozpočtů.
(4) Plátce nemůže uplatnit nárok na odpočet daně za příslušné zdaňovací období, pokud je koeficient vypočtený podle odstavců 1 až 3 nižší než 0,05 včetně.
(5) Plátce má nárok na uplatnění odpočtu daně za všechna přijatá zdanitelná plnění v příslušném zdaňovacím období, pokud je koeficient vypočtený podle odstavců 1 až 3 vyšší než 0,95 včetně.
(6) Po skončení kalendářního roku provede plátce způsobem stanoveným v odstavcích 1 až 5 vypořádání nároku na odpočet, které uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období tohoto kalendářního roku. Vypořádání se vypočte jako rozdíl mezi vypočteným nárokem na odpočet z údajů za celý rok a součtem uplatněných nároků na odpočet za jednotlivá zdaňovací období roku. Vypočtený nárok na odpočet je součtem daně na vstupu za celý rok vynásobený ročním koeficientem, který je vypočten z údajů uskutečněných zdanitelných plnění za celý rok. Stejným způsobem provede plátce vypořádání i v případě, že v průběhu kalendářního roku zruší registraci plátce nebo ukončí podnikání, a to za období od 1. ledna roku předcházejícího do data uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace plátce. Vypořádání se neprovádí v případech, kdy plátce nebo právní nástupce není povinen odvést daň podle § 5 odst. 6 a 9.
(7) Opravu vypořádání provede plátce při opravě uskutečněných zdanitelných plnění za zdaňovací období 3 předcházejících kalendářních roků. Při propočtu opravy vypořádání použije vždy nově vypočtený roční koeficient s promítnutím všech oprav vztahujících se k opravovanému roku a tuto opravu vypořádání provede k opravovanému zdaňovacímu období. U jiných roků použije poslední vypočtený koeficient roku, kterého se oprava týká.
(8) Plátce, který prodává podnik nebo jeho část, 17) má nárok na odpočet daně zaúčtované u přijatých zdanitelných plnění, která jsou předmětem prodeje a u nichž do uskutečnění prodeje ještě nebyl uplatněn odpočet, s výjimkou osobních automobilů, u nichž nelze uplatnit nárok na odpočet daně podle § 19 odst. 4.