§ 16.
§ 78 mění se takto:
Základem pro výpočet důchodů je výdělek, jejž zraněný měl za posledního roku, co zaměstnán byl v podniku, ve kterém utrpěl úraz. Nebyl-li zraněný v podniku zaměstnán plný rok, od úrazu zpět počítaje, jest rozhodný pro výpočet důchodu onen výdělek, jejž v této době průměrně měli dělníci téhož druhu v témže podniku nebo v sousedních podnicích stejného druhu.
Jestliže provozování dle své povahy neděje se po celý rok, nýbrž toliko po jistou provozovací dobu, tedy při výpočtu průměrné denní mzdy pracovní přihlédá se toliko ku počtu pracovních dnů za doby provozovací.
K nahodilým přestávkám v provozování nebudiž přihlédáno.
Třístonásobný průměrný denní výdělek pokládá se za roční výdělek.
Převyšuje-li pracovní výdělek dělníka nebo závodového úředníka v době od 1. ledna do 31. prosince 1920 částku 6000 Kč a od 1. ledna 1921 částku 12.000 Kč ročně, nečítá se přebytek.
Roční pracovní výdělek učňů, volontéru, praktikantů a jiných osob, které pro nedokonaný ještě výcvik vůbec mzdy nepožívají nebo nejsou úplně placeny, buď vyměřen touž částkou jako nejmenší roční výdělek pracovní plně placeného dělníka, nebo závodového úředníka toho zaměstnání, pro něž se vzdělávají, avšak v době od 1. ledna 1920 do 31. prosince 1920 nejvýše částkou 1800 Kč a aspoň částkou 900 Kč, od 1. ledna 1921 nejvýše částkou 5400 Kč a aspoň 2250 Kč. Měl-li zraněný roční pracovní výdělek v době od 1. ledna 1920 do 31. prosince 1920 vyšší než 1800 Kč a od 1. ledna 1921 vyšší než 5400 Kč, budiž tento výdělek v plné výši počítán za základ k vyměření důchodu.