§ 2
(1) Zaměstnanci, na něž se toto nařízení vztahuje (dále jen "zaměstnanci"), mají vůči svým zaměstnavatelům (dále jen zaměstnavatelé") nárok na dovolenou ve výměře stanovené v § 2 zákona po 48 týdnech trvání pracovního poměru ve stavebnictví nebo v některém z oborů se stavebnictvím souvisících.
(2) Po 32 týdnech trvání pracovního poměru může zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci na jeho žádost dvě třetiny dovolené podle odstavce 1.