Čl. 25
Jiné mezinárodní úmluvy
1. Tato úmluva neupravuje práva a povinnosti dopravce, dalšího dopravce a jejich zaměstnanců a zmocněnců, které byly stanoveny v mezinárodních úmluvách nebo vnitrostátním právem vztahujícím se na omezení odpovědnosti vlastníků námořních lodí.
2. Ustanovení článků 21 a 22 této úmluvy nebrání, aby bylo použito kogentních ustanovení jakékoliv jiné mnohostranné úmluvy, která k datu této úmluvy již nabyla účinnosti, týkajících se otázek upravených v uvedených článcích, za podmínky, že spor vznikne výlučně mezi stranami, které mají své hlavní obchodní sídlo ve státech, které jsou členy takové jiné úmluvy. Tento odstavec se však nedotýká použití odstavce 4 článku 22 této úmluvy.
3. Žádná odpovědnost nevzniká podle ustanovení této úmluvy za škodu způsobenou jadernou nehodou, jestliže provozovatel jaderného zařízení odpovídá za takovou škodu:
a) buď podle Pařížské úmluvy z 29. července 1960 o odpovědnosti za škody způsobené třetím osobám v oblasti jaderné energie, jak byla upravena Dodatkovým protokolem z 28. ledna 1964, nebo podle Vídeňské úmluvy z 21. května 1963 o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody; nebo
b) na základě vnitrostátního práva upravujícího odpovědnost za takovou škodu, za předpokladu, že takové právo je ve všech směrech stejně příznivé pro osoby, které mohou utrpět takovou škodu, jako Pařížská nebo Vídeňská úmluva.
4. Žádná odpovědnost nevzniká podle ustanovení této úmluvy za ztrátu nebo poškození nebo opožděné dodání zavazadel, za něž dopravce odpovídá podle jakékoliv mezinárodní úmluvy nebo vnitrostátního práva týkajících se námořní přepravy cestujících a jejich zavazadel.
5. Nic z toho, co je obsaženo v této úmluvě, nebrání smluvnímu státu, aby použil jakékoliv jiné mezinárodní úmluvy, která k datu této úmluvy již nabyla platnosti a jíž se závazně použije na smlouvy o přepravě zboží zásadně prováděné jiným způsobem přepravy, než je námořní přeprava. Tohoto ustanovení se také použije na pozdější revizi nebo změnu takové mezinárodní úmluvy.