§ 47
(1) Utrpěl-li pracovní úraz, popřípadě, byla-li zjištěna nemoc z povolání u poživatele starobního nebo invalidního důchodu, přísluší mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu, pokud sám nepřestal být zaměstnán z důvodů, které nesouvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Jestliže však důchodce dále nepracuje z důvodů, které souvisí s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, přísluší mu náhrada po dobu, po níž by vzhledem k svému zdravotnímu stavu před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání mohl pracovat. Ustanovení § 195 odst. 5 zákoníku platí i zde.
(2) Ode dne, kdy měla skončit povinná školní docházka nebo studium (příprava) na střední škole, odborném učilišti, učilišti nebo na vysoké škole, přísluší žáku i studentu náhrada za ztrátu na výdělku jen
a) po dobu, o kterou se následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání, prodloužila jeho povinná školní docházka nebo studium (příprava),
b) po dobu pracovní neschopnosti pro pracovní úraz, popřípadě nemoc z povolání,
c) jestliže se stal následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání, invalidním,
d) jestliže se stal následkem pracovního úrazu, popřípadě nemoci z povolání, částečně invalidním nebo byl-li uznán občanem se změněnou pracovní schopností, pokud vlastní vinou nezameškává příležitost k výdělku vykonáváním práce pro něho vhodné.