I.
Ústavní soud obdržel dne 17. února 1999 návrh Okresního soudu v Karviné na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákoník práce"). Uvedený soud projednává pod sp. zn. 20 C 213/97 spor mezi M. D. a OKD a. s. Ostrava o náhradu nákladů na výživu pozůstalých podle § 199 zákoníku práce.
Navrhovatelce v řízení před obecnými soudy byla stanovena po smrti jejího manžela náhrada nákladů na výživu pozůstalých až do výše 6 922 Kč. Ke dni úmrtí manžela byla navrhovatelce vypočtena náhrada ve výši 2 542 Kč měsíčně, neboť její příjmy, invalidní a vdovský důchod, dosahovaly výše 4 380 Kč. V důsledku valorizace jejích důchodů se odpočítávaná částka jejího příjmu zvyšuje a náhrada nákladů na výživu snižuje, takže v současné době dosahuje výše jen 122 Kč měsíčně. Navrhovatelka nesouhlasí s uvedeným mechanizmem výpočtu náhrady, a to zejména v důsledku zvyšování životních výdajů. Podle jejího názoru by odpůrce neměl brát zřetel na valorizaci jejích příjmů anebo by měl postupovat analogicky podle valorizačních předpisů platících pro náhradu za ztrátu na výdělku podle § 195 zákoníku práce.
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 2. prosince 1997 žalobu v celém rozsahu zamítl, přičemž poukázal na § 202 odst. 2 zákoníku práce a na něj navazující valorizační předpisy, které stanoví možnost úpravy výše a způsobu náhrady toliko za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ale nikoliv náhrady nákladů na výživu pozůstalých podle § 199 zákoníku práce.
Krajský soud v Ostravě rozsudek Okresního soudu v Karviné usnesením ze dne 17. září 1998 zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Jediným důvodem zrušení rozsudku bylo zjištění, že se Okresní soud v Karviné věcí nezabýval z hlediska možného rozporu právního předpisu s Ústavou České republiky (dále jen "Ústava"). Podle odvolacího soudu je § 202 odst. 2 zákoníku práce zmocňovacím ustanovením pro vládu, aby upravila podmínky výše a způsobu náhrady za ztrátu na výdělku příslušející zaměstnancům po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, a to s ohledem na změny, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně. V rámci tohoto zmocňovacího ustanovení vláda vydala řadu valorizačních předpisů, jimiž upravila podmínky a výši náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti tím, že provedla valorizaci průměrného výdělku rozhodného pro výpočet této náhrady. Ve vztahu k náhradám nákladů na výživu pozůstalých podle § 199 zákoníku práce však takováto právní úprava neexistuje. Dochází tak k paradoxní situaci, kdy se skrytě vlivem inflace a na základě valorizace důchodů náhrada nákladů na výživu pozůstalých podle § 199 zákoníku práce reálně snižuje a dosahuje zcela zanedbatelných hodnot. Současně tak dochází ke značným disproporcím mezi odškodňováním zaměstnanců náhradou za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 195 zákoníku práce oproti odškodňování pozůstalých podle § 199 zákoníku práce, byť se toto odškodňování děje shodně na základě pracovních úrazů či nemocí z povolání.
Okresní soud v Karviné se ztotožnil s argumentací odvolacího soudu a ve svém návrhu podaném Ústavnímu soudu uvedl, že smyslem a účelem předpisů o úpravě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, vydaných na základě § 202 odst. 2 zákoníku práce, je zajistit reálnou hodnotu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti po celou dobu trvání nároku na ni, tj. zajistit, aby zaměstnanec byl po celou dobu trvání nároku odškodňován do takového průměrného výdělku, jehož výše odpovídá změnám mzdových poměrů v ekonomice. Stejně tak se jeví žádoucím zajistit reálnou hodnotu náhrady nákladů na výživu pozůstalých. Byl by tak důsledně respektován ústavní princip rovnosti. Zásada rovnosti znamená, že žádná skupina občanů ani jednotlivci nesmějí být zvýhodňováni či diskriminováni, ať již přijímanými právními předpisy, či při výkonu státní moci. Vzhledem k tomu, že dosavadní § 202 odst. 2 zákoníku práce zvýhodňuje občany, jimž je poskytována náhrada podle § 195 zákoníku práce, oproti občanům, jimž je poskytována náhrada podle § 199 zákoníku práce, navrhuje Okresní soud v Karviné, aby toto ustanovení jako neústavní Ústavní soud zrušil.