§ 8.
(1) Je-li povolán znalec k úkonu mimo své stálé sídlo, má nárok na cestovné, stravné a případně i náhradu za ztrátu času, a to:
1. je-li státním zaměstnancem, řídí se výše cestovného a stravného podle předpisů pro státní zaměstnance;
2. jinak řídí se výše cestovného a stravného podle oné hodnostní třídy státních zaměstnanců, jež při časovém postupu odpovídá době, po kterou znalec vykonává praxi, nejméně však podle IX. třídy hodnostní státních zaměstnanců.
(2) Pomocníkům, nelze-li je získati na samém místě znaleckého výkonu, což má býti pravidlem (§ 7), přísluší cestovné a stravné zřízenců.
(3) Znalcům pod č. 2. odstavce 1. uvedeným přísluší jako náhrada za ztrátu času částka 10 Kč za každou, třeba jen započatou hodinu. Jako zameškaný čas platí doba, kterou znalec ztrávil mimo svůj byt nebo obvyklou pracovní místnost, s odečtením doby potřebné k vlastnímu úkonu.