V.
Vlastní přezkum
17. Ústavní soud dospěl k závěru, že opodstatněnost návrhu na zrušení napadeného ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání není dána, a proto návrh zamítl z důvodů, které následují:
18. Ústavní soud ve své judikatuře vychází z principu minimalizace zásahu. Dovodil též, že pokud lze stávající právní úpravu ještě interpretovat tak, aby ji bylo možno považovat za souladnou se základním právem na spravedlivý proces zakotveným v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není dán důvod pro její zrušení [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. dubna 2006 sp. zn. Pl. ÚS 37/04 (N 92/41 SbNU 173; 419/2006 Sb.) *)]. Na rozdíl od navrhovatele, který v návrhu dospívá k závěru, že znění napadeného ustanovení prvé věty § 12a odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání nedává žádnou možnost ústavně konformního výkladu, dospěl Ústavní soud naopak k závěru, že takovou možnost nabízí teleologický výklad napadeného ustanovení v kontextu celého zákona o konkursu a vyrovnání a subsidiárně též zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
19. Výrok I. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2005 č. j. 37 K 31/98-241 zní: "Návrh na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka INTER BUSINESS CONSULTING, akciová společnost, Doubravice nad Svitavou, 28. října 239, IČ: 15548431, se zamítá pro nedostatek majetku dlužníka.". Ač by se z pohledu gramatického mohlo zdát, že jde o jednu větu, jedná se o dva výroky, z nichž první je zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu, druhý pak výrokem určujícím důvod zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu, který by samostatně mohl znít: "Určuje se, že důvodem zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu je nedostatek majetku dlužníka.".
20. Ústavní soud nepřehlédl, že v intencích dobové judikatury výroky dvou předchozích usnesení ve věci vedené před Krajským obchodním soudem v Brně, resp. Krajským soudem v Brně, pod sp. zn. 37 K 31/98 ze dne 24. července 2000, resp. 20. června 2003, zněly pouze na zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, aniž by obsahovaly výrok o důvodu zamítnutí návrhu. Až v pořadí třetí usnesení krajského soudu reagovalo na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Rc 52/98 (srov. Sbírku soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, 1998, 7, str. 358), dle něhož Jestliže soud zamítá návrh na prohlášení konkurzu podle ustanovení § 12a odst. 3 (nyní odst. 4) zákona, vyjádří důvod zamítnutí též ve výroku usnesení". Komentářová literatura pak dovozuje, že "zamítnutí návrhu na konkurs z důvodu nedostatku majetku má, na rozdíl od jiných důvodů, důležité hmotně-právní důsledky" (srov. J. Kotoučová, Zákon o konkursu a vyrovnání. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2002, str. 139).
21. Ustanovení § 12a odst. 5 věty prvé zákona o konkursu a vyrovnání vylučuje odvolání dlužníka do usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu. Toto ustanovení, týkající se dle Ústavního soudu pouze varianty zamítnutí návrhu na konkurs na majetek dlužníka bez výroku o důvodu zamítnutí návrhu, nepostrádá svoji logiku, neboť je zcela v souladu s výkladovou praxí, na niž upozorňuje sám navrhovatel, že "právo na odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nemá ten účastník řízení, jehož práva nebyla rozhodnutím soudu prvního stupně dotčena.". Je nasnadě, že práva dlužníka nejsou dotčena prostým zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu na majetek dlužníka, ale pouze a výlučně výrokem o důvodu zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu.
22. Ustanovení § 12a odst. 5 věty druhé zákona o konkursu a vyrovnání předpokládá, že kromě "usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu" je možností typu rozhodnutí i "usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku". Ohledně okruhu potenciálních odvolatelů uvádí ustanovení § 12a odst. 5 věty druhé pouze rozšíření tohoto okruhu ve prospěch věřitele, který doloží, že má za dlužníkem pohledávku. Zúžení okruhu odvolatelů platící pro případ "prostého" usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu se na případ usnesení o zamítnutí návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku nevztahuje. Vedle všech účastníků řízení může podat odvolání i věřitel, který doloží, že má za dlužníkem pohledávku. Je tedy evidentní, že dlužník může podaným odvoláním dosáhnout věcného projednání věci v části výroku ve znění "pro nedostatek majetku".
23. Ústavní soud konečně poznamenává, že dlužník byl v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince 2005 č. j. 37 K 31/98-241 o možnosti podat odvolání řádně poučen. Poučení citovaného rozhodnutí obecného soudu neobsahuje nic, z čeho by bylo patrné, že by dlužníkova možnost podat odvolání byla vyloučena.
24. Ústavní soud nad rámec shora uvedeného dodává, že tímto ústavně konformním výkladem napadeného ustanovení bude dosaženo stejného cíle, jakého by navrhovatel chtěl dosáhnout cestou zrušení napadeného ustanovení či prohlášením jeho protiústavnosti, tj. možnosti věcně projednat odvolání do části výroku znějící "pro nedostatek majetku".
25. Ústavní soud pak, vycházeje ze všech shora uvedených skutečností, návrh za souhlasu účastníků řízení bez nařízení ústního jednání s poukazem na ustanovení § 70 odst. 2 zákona o Ústavním soudu zamítl.
------------------------------------------------------------------
*) Pozn. red.: Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 41, nález č. 92, str. 173, vyhlášen pod č. 419/2006 Sb.
Předseda Ústavního soudu:
JUDr. Rychetský v. r.
******************************************************************