3. Uznání
a) Člen může uznat opatření, uplatňovaná z důvodu obezřetnosti jakékoliv jiné země při určování toho, jak se opatření Člena, vztahující se k finančním službám, budou uplatňovat. Takové uznání, jehož se může dosáhnout pomocí harmonizace nebo jinak, se může opírat o dohodu nebo ujednání se zúčastněnou zemí nebo může být uděleno autonomně.
b) Člen, který je stranou takové dohody nebo ujednání, uvedeného v pododstavci a), ať již budoucího nebo existujícího, poskytne přiměřenou příležitost jiným zúčastněným Členům jednat o jejich přístupu k takovým dohodám nebo ujednáním, nebo jednat s ním o srovnatelné dohodě nebo ujednání za okolností, za kterých by existovala rovnocenná regulace a následné provádění takové regulace a je-li to vhodné, o postupech, týkajících se výměny informací mezi stranami dohody nebo ujednání. V případech, kdy Člen udělí uznání autonomně, poskytne přiměřenou příležitost kterémukoli jinému Členu, aby prokázal, že takové okolnosti existují.
c) V případech, kdy Člen zamýšlí udělit uznání opatřením, uplatňovaným z důvodu obezřetnosti kterékoli jiné země, odstavec 4 b) článku VII Dohody se nepoužije.