§ 22.
(1) Výstavce může v každé směnce ustanovit buď s určením lhůt, nebo bez něho, že směnka musí být předložena k přijetí.
(2) Výstavce může ve směnce zakázat její předložení k přijetí, nejde-li o směnku, která je splatná u třetí osoby nebo v jiném místě než v místě směnečníkova bydliště anebo která je vystavena na určitý čas po viděné.
(3) Výstavce může také ustanovit, že směnka nesmí být předložena k přijetí před určitým dnem.
(4) Nezakáže-li výstavce předložení směnky k přijetí, může každý indosant buď s určením lhůty, nebo bez něho ustanovit, že směnka musí být předložena k přijetí.