Čl. IV.
Výměra a základ dávky.
(1) Dávky jsou stanoveny buď pevnou sazbou aneb v určitých číselných mezích.
(2) Má-li dávka pevnou sazbu, není úřad (ústav, podnik) oprávněn dávku snížiti.
(3) Je-li dávka stanovena v určitých číselných mezích, vyměří ji úřad (ústav, podnik) v prvé řadě podle výše nákladu, který projednání věci způsobilo, bera zřetel jednak k rozsahu a obtížnosti jednání, k významu věci, k prospěchu, který straně z toho vznikne, a k jejím majetkovým a výdělkovým poměrům, jednak ke kolkovým poplatkům stranou zaplaceným.
(4) Nákladem, který projednání věci způsobilo, se rozumí nejen náklad řízení u úřadu (ústavu, podniku), který vyměřuje dávku, nýbrž i náklad řízení u jiných státních úřadů (ústavů, podniků), které se projednávání věci zúčastnily.
(5) Zvláště příznivé majetkové a výdělkové poměry poplatníkovy nemají vésti ku stanovení výše dávky jinak neodůvodněné. Při stanovení výše dávky podle poplatní síly má býti také vzat zřetel na nepříznivé majetkové a výdělkové poměry osoby dávkou povinné.
(6) Béře-li se zření na majetkové a výdělkové poměry poplatníka, netřeba vyšetřovati výši jmění nebo důchodu, nýbrž má se spíše hleděti na všeobecné majetkové a výdělkové poměry a platební schopnost jeho, pokud tyto poměry vyměřujícímu úřadu (ústavu, podniku) již známy jsou nebo bez šetření stranu obtěžujícího zjištěny býti mohou.
(7) Nastane-li kumulace dávek za různé úkony v jedné a téže věci, budiž na to po vzájemném slyšení dotyčných resortů při stanovení výše dávky vzat zřetel.
(8) Ke kolkovým poplatkům stranou zaplaceným se hledí potud, pokud se týkají jednání, kterého bylo potřebí, aby poplatný úřední úkon byl proveden.