§ 39
Řízení před odvolacím kárným výborem
(1) Doplnění řízení nebo šetření, jež má odvolací kárný výbor za nutné, provede buď sám nebo uloží je kárnému výboru I. stolice, pro který je provede kárný žalobce. Při posuzování otázky, zda je nutno doplniti řízení, není odvolací kárný výbor vázán vývody obsaženými v odvolání nebo ve vyjádření představeného.
(2) Má-li odvolací kárný výbor za to, že je nutným, aby při závěrečném odvolacím projednání byli osobně slyšeni někteří svědci nebo znalci, uvede to v usnesení, jímž nařizuje závěrečné projednání.
(3) O tom, že bylo nařízeno závěrečné projednání před odvolacím kárným výborem, vyrozumí předseda odvolacího kárného výboru obviněného (obhájce) s poznámkou, že se může dostaviti k závěrečnému projednání.
(4) Po zahájení závěrečného projednání podá předseda odvolacího kárného výboru nebo člen jím ustanovený přehledný obraz případu; při tom se zdrží úsudku o věci a neučiní žádných návrhů, nýbrž jen vylíčí podstatný obsah věci a dosavadní průběh řízení, pokud jest toho zapotřebí k objasnění případu. Dále předseda přečte nebo dá přečísti konečné usnesení kárného výboru I. stolice a uvede podstatné části odvolání, bylo-li podáno.
(5) Poté se vyslechne obviněný, je-li přítomen, načež následuje výslech svědků a znalců, byli-li obesláni, jakož i provedení jiných důkazů.
(6) Po provedení důkazů se udělí, bylo-li podáno odvolání, nejprve slovo obviněnému (obhájci), jsou-li přítomni; jinak má slovo nejprve odvolací kárný žalobce. Poslední slovo náleží přítomnému obviněnému.
(7) Nato prohlásí předseda závěrečné projednání skončeným a odvolací kárný výbor se odebéře k poradě o konečném usnesení.
(8) Zápis o závěrečném projednání sepíše zapisovatel.