Článek 11
Utracení
1. Utracení zvířete v zájmových chovech smí provést jen veterinární lékař nebo jiná kompetentní osoba, s výjimkou naléhavých případů pro ukončení utrpení zvířete, jestliže pomoci veterinárního lékaře nebo jiné kompetentní osoby nemůže být rychle dosaženo, nebo ve všech ostatních naléhavých případech uvedených v národní legislativě. Každé utracení musí být provedeno při minimálním utrpení fyzickém i duševním se zřetelem na okolnosti. Zvolená metoda, s výjimkou naléhavého případu, musí:
a) buď způsobit bezprostřední ztrátu vědomí s následnou smrtí,
b) nebo začít uvedením do hlubokého celkového znecitlivění s následným postupem, který bezpečně způsobí smrt.
2. Osoba odpovědná za utracení je povinna se před stažením kůže přesvědčit, že zvíře je mrtvé.
3. Zakazují se následující metody utrácení:
a) utopení a jiné metody udušení, jestliže nevyvolávají účinky zmíněné v odstavci 1 b);
b) použití všech jedů a drog, jejichž dávkování a aplikace nemohou být kontrolovány takovým způsobem, aby bylo dosaženo účinků zmíněných v odstavci 1;
c) utracení elektrickým proudem, pokud mu nepředchází okamžitá ztráta vědomí.