§ 17
Zánik nároku na příspěvek
(1) Nárok na příspěvek zaniká dnem, kdy povolaná osoba
a) byla ze služby v branné moci propuštěna nebo vyloučena z vojska nebo odsouzena k trestu, s nímž je jinak spojeno vyloučení z vojska, nebo
b) zběhla nebo
c) se vrátila ze zajetí nebo se z něho nevrátila přes úřední výzvu po uplynutí přiměřené doby, nutné pro návrat anebo
d) zemřela nebo se stala nezvěstnou.
(2) Ustanovení § 5 odst. 3 o cestovních dnech platí v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) obdobně v tom smyslu, že nárok na příspěvek přísluší též za cestovní dny.
(3) Nárok na příspěvek zaniká také za dobu, které předchází dobu 6 měsíců před podáním přihlášky o příspěvek; za tuto předcházející dobu může okresní národní výbor poskytnout příspěvek jen v případech hodných zvláštního zřetele.
(4) Nárok na příspěvek zaniká také dnem, kdy pominula některá z podmínek trvání nároku na příspěvek, zejména dnem, kdy oprávněný rodinný příslušník získal zdroj příjmů, z nichž je o jeho zaopatření v době, kdy povolaná osoba koná službu v branné moci, postaráno jinak, nebo kdy oprávněný rodinný příslušník zemřel.
(5) Jestliže povolaná osoba,
a) byla ze služby v branné moci propuštěna pro neschopnost nebo
b) zemřela nebo se stala nezvěstnou,
a uplatní-li oprávněná osoba nárok na zaopatřovací požitky podle předpisů o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, vyplácí se příspěvek dále jako záloha zúčtovatelná na tyto požitky, a to do právoplatného rozhodnutí o nároku, nejdéle však po dub jednoho roku. Ustanovení odstavce 4 platí přiměřeně. Případné přeplatky není příjemce povinen vracet.