K § 3.
Nárok zaměstnanců na zaopatřovací požitky prováděným zákonem upravené vztahuje se nazpět na dobu od 1. ledna 1920. Úhrn požitků podle přílohy zákona přísluší bývalým zaměstnancům za celou dobu jejich neaktivního poměru, nejdříve však od 1. ledna 1920, jestliže vstoupili do neaktivního poměru po 40leté službě na velkém pozemkovém majetku nebo také po 351eté službě v případech, ve kterých podle zákona, smlouvy nebo zvyklosti nabývá se nároků na plné zaopatřovací požitky již po 351eté službě.
Do služební doby započítá se státním příslušníkům československé republiky doba ztrávená ve službě na zemědělských nebo lesních podnicích v cizině, pokud jich zaměstnavatelé v té době měli velký pozemkový majetek v území Československé republiky a jestliže zaměstnanci jejich vstoupili do neaktivního poměru před 6. květnem 1921 ze služebního poměru na velkém pozemkovém majetku, ležícím v území Československé republiky, nebo vstoupili do neaktivního poměru ze služby ústřední správy majetku, konané v cizině na území bývalé říše rakousko-uherské zaměstnavatelům, kterým náleží vlastnicky velký pozemkový majetek, ležící v území republiky Československé.
V případech, ve kterých zaměstnavatel zavázal se zaměstnanci započítati do pense nebo provise delší služební dobu než skutečně u něho vykonanou, zůstává nárok zaměstnanců na započtení delší služební doby nedotčen.