K § 1.
Velkým majetkem pozemkovým jest rozuměti soubory nemovitostí s právy, která jsou spojena s jejich držením, jestliže výměra, náležející v území Československé republiky vlastnicky jediné osobě nebo týmž spoluvlastníkům, je větší než 150 ha půdy zemědělské (rolí, luk, zahrad, vinic, chmelnic) nebo 250 ha půdy vůbec.
Do tohoto majetku počítají se také zemědělské a lesní průmyslové podniky, jestliže jejich vlastníkům nebo týmž spoluvlastníkům náleží vlastnicky v území republiky Československé více než 150 ha půdy zemědělské nebo 250 ha půdy vůbec, pokud nejsou vyloučeny ze záboru podle § 3, odst. 1., lit. a), zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n.
O tom, které objekty nejsou částí velkého pozemkového majetku, jsouce ze záboru vyloučeny z důvodu, že jsou právně i hospodářsky samostatné a že neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech, rozhoduje Státní pozemkový úřad podle §§ 7 a 11 zákona ze dne 11. června 1919, č. 330 Sb. z. a n., k žádosti vlastníků takových objektů.
Bývalými zaměstnanci dlužno rozuměti všechny zaměstnance na velkém majetku pozemkovém, jestliže před 6. květnem 1921
a) počali požívati zaopatřovacích požitků z důvodu trvalého služebního poměru na velkém majetku pozemkovém, ať pod jménem pensí, provisí nebo darů z milosti a pod. bez rozdílu osoby poskytující zaopatřovací požitky (poslední zaměstnavatel jejich, nynější vlastník pozemkového majetku, osoba třetí, jež povinnost zaopatřovacích platů na se vzala, pojišťovna, Všeobecný pensijní ústav, Spolek úředníků velkostatkářských ve Vídni, náhradní zařízení pensijní a pod.) nebo
b) nabyli nároků na vyplácení pense nebo provise, majíce podle zákona (na př. podle § 9 zákona ze dne 5. února 1920, č. 81 Sb. z. a n.) nárok na vyplácení pense nebo provise, nebo před tímto dnem vstoupili do neaktivního poměru, majíce ze smlouvy nebo podle zvyklostí nárok na vyplácení pense nebo provise, opět bez rozdílu, kdo jest osobou povinnou takovými platy, aneb před tímto dnem dokonali 40letou, pokud se týče 35letou službu ve smyslu § 3 tohoto nařízení.
Zaopatřovacími požitky dlužno rozuměti nejen starobní zaopatřovací požitky, nýbrž také požitky, poskytované z důvodu invalidity. Za zaopatřovací požitky dlužno považovati dary z milosti tehdy, jestliže byly před 6. květnem pravidelně poskytovány bývalým zaměstnancům nebo jejich pozůstalým, z důvodu trvalého služebního poměru na velkém pozemkovém majetku, nikoli tedy jednou pro vždy udělené dary nebo odbytné.
Trvalým služebním poměrem nerozumí se služební poměr, nesouvisející bezprostředně se zemědělskou, lesní neb průmyslovou výrobou, dále služební poměr na zkoušku uzavřený a námezdní poměr sezónního dělnictva.
O tom, zda je tu nárok na vyplácení pense nebo provise podle § 1, rozhodují soudy podle § 15.