§ 7.
Důstojníci, nyní v činné službě jsoucí, zařadí se do platové stupnice v § 1 stanovené takto:
1. a) Důstojníkům, kteří nevyšli z četnického mužstva, započítají se skutečná služební léta, ztrávená v hodnosti důstojníka nebo gážisty do hodnostní třídy zařaděného, do časového postupu podle zásad v § 6 tohoto zákona; služební léta důstojnických čekatelů (podporučíků a pod.) počítají se jen potud, pokud převyšují 1 rok služby čekatelské.
b) Důstojníci výkonní zařadí se do toho stupně platového, jenž odpovídá platovému stupni, v němž nyní jsou; při tom se jim započítá doba v tomto stupni ztrávená pro postup do vyšších požitků.
c) Ostatním důstojníkům, vyšlým z řad gážistů mimo hodnostní třídu, nebo ze stavu mužstva, počítají se počínajíc třetím do výslužného započitatelným rokem služebním za každý další do výslužby započitatelný rok, který jakožto gážisté mimo hodnostní třídu, nebo ve stavu mužstva ztrávili, 4 měsíce do časového postupu; od té doby, kdy vykonali předepsané zkoušky nebo s prospěchem praxi (kurs), počítá se celá další doba služební do let důstojnických vyjímajíc 1 rok čekatelský.
2. Za každý kalendářní rok 1915 až 1919, v němž byl důstojník aspoň 6 měsíců v činné službě nebo v zajetí, připočítá se půl roku pro postup do vyšších požitků; v kalendářním roce 1914 stačí k tomu účelu lhůta činné služby 5 měsíců.
3. Důstojníkům legionářům počítají se léta ztrávená v legiích ve smyslu zákona ze dne 24. července 1919, č. 462 Sb. z. a n., trojnásobně a to od 1. dne toho měsíce, kdy byla podána přihláška nebo provedeno zařádění do legií, až do 31. prosince 1919. Pro příslušníky ruských legií, kteří se vrátí později, počítá se tato doba do konce onoho měsíce, v němž se navrátí do vlasti. Konečná lhůta určí se nařízením.
Léta válečná, ztrávená v bývalé rakousko-uberské armádě nebo v zajetí, se počítají podle č. 2. tohoto paragrafu. Kromě toho se jim jakožto doba služební započítají ještě léta od dokonaného 20. roku věku, vyjímajíc dobu podle hořejších zásad již započítanou.
4. Při započítání let podle pravidel pod 1. až 3. uvedených, jest vynechati čas ztrávený v některé hodnosti následkem preterování z trestu na dovolené, s čekatelným neb bez požitků, v příkaznosti, v disciplinárním a trestním vyšetřování, nebylo-li toto později zastaveno.