Článek 7.
Pohledávky neknihovní, které nebyly do 31. srpna 1919 včetně řádně a na pravého majitele přihlášeny, propadají ve prospěch státu a nesmí býti dosavadnímu věřiteli vůbec plněny (§ 5 zmocňovacího zákona).
Dlužník má tudíž povinnost před plněním (placením) žádati na věřiteli průkaz, že pohledávku, pokud soupisu podléhá, řádně přihlásil a odepříti plnění, dokud průkazu toho neobdrží.
Splnil-li bez tohoto průkazu pohledávku nepřihlášenou, povinen jest propadlou pohledávku plniti vůči státu ještě jednou (§ 5 zmocň. zák.); výjimky v případech, kdy dlužník povinnosti této dostáti nemohl (na př. v případech, kdy pohledávka splacena byla před vydáním tohoto nařízení) povoliti může ministerstvo financí neb úřad jím zmocněný (poslednější s konečnou platností).
Totéž platí ohledně dlužníka v případě čl. 2., odst. 3., plnil-li pohledávku před přihláškou.
Při vyměřování dávky z majetku bude po této stránce každý případ dluhu a pohledávky bedlivě vyšetřen.
Při soudním vymáháni pohledávek mají soudy z úřední povinnosti zjistiti, že pohledávka byla k soupisu řádně přihlášena.
K průkazu dle odst. 2. případně straně potřebné a soudem neb notářem ověřené opisy neb výpisy ze stejnopisu doložkou o přihlášce opatřeného jsou kolku prosty.