§ 3.
Soupisem jest povinen každý, kdo na území československého státu má u sebe jménem svým nebo cizím z jakéhokoliv právního důvodu pojišťovací listiny (pojistky).
Osoby, které na území československého státu bydlí, nebo nejméně jeden rok se zdržují, jsou povinny přiznati pojištění jak u tuzemských, tak i u cizozemských ústavů. Ostatní osoby, tudíž i cizinci zdržující se v době soupisu v tomto území dobu kratší, jsou povinny přiznati toliko pojištění u tuzemských ústavů.
Soupisem jsou povinni také majitelé pouhých depositních stvrzenek (schovacích listů), které byly vydány pojišťovnou, zástavním věřitelem nebo jakýmkoli jiným způsobem v náhradu za přijatou pojistku.
Pojišťovny, pokud se týče zastupitelská místa cizozemských pojišťoven vyznačená v pojistce, jsou povinny do 4 neděl, počínajíc 31. července 1919, ohlásiti ministerstvu financí ona pojištění, která jim nebyla soupisovými úřady oznámena (§ 7), a sice tuzemské ústavy všechna neoznámená pojištění a zastupitelská místa cizozemských ústavů, pokud osoba smlouvu pojišťovací uzavřevší bydlí v tuzemsku.
Přednosta domácnosti podá přiznání za sebe i za příslušníky své domácnosti. Za osoby jiné než fysické a osoby, jež nejsou svéprávné, podá přiznání zákonný zástupce.
Za neodevzdanou pozůstalost učiní přiznání dědicové nebo opatrovník pozůstalosti.
Pozdější soupis a přihlášení životních pojistek povoliti může pouze ministerstvo financí, po případě úřad jím k tomu zmocněný, a to na průkaz, že strana skutečně nemohla dostáti včas své soupisové povinnosti.