§ 13
(1) Postroje musí být pevné, musí být udržovány v dobrém stavu a přizpůsobeny tak, aby koni nezpůsobovaly odřeniny a otlaky; postrojování koní do nevyhovujících postrojů je zakázáno.
(2) Před postrojením koně je ošetřovatel povinen koně nejdříve obrátit hlavou do stájové uličky, z níž se do stání vstupuje, a takto obráceného koně nejdříve nauzdit a pak postrojit. Koně kousavé je nutno opatřit náhubkem.
(3) Při vyvádění a vedení koně musí jít ošetřovatel po jeho levé straně a nesmí připustit, aby otěže, opratě nebo postraňky byly vláčeny po zemi; třmeny při vyvádění nebo vedení osedlaného koně nesmějí volně viset.
(4) Omotávání otěží nebo opratí kolem ruky nebo těla při vedení nebo řízení koně je zakázáno.
(5) Zaučování mladých koní v tahu a pod sedlem musí být svěřeno jen zkušenému pracovníku. Při zaučování koně v tahu musí být mladý kůň vždy zapřažen spolu s klidným starším koněm, zaučeným v tahu.
(6) Při zapřahání koní do vozu musí se ošetřovatel přesvědčit, zda je vůz v pořádku, zejména zda správně fungují brzdy. Vůz musí být při zapřahání koní zabrzděn; postraňky lze zapnout až po zapnutí držáku na oji. Zapřažení koně nesmí být ponecháni bez dozoru dospělé osoby.
(7) Při nakládání na vůz musí být opratě připevněny tak, aby byly ošetřovateli snadno dosažitelné. Při popojíždění vozu s nákladem (např. při svozu úrody) lze s vozem popojet jen po předchozím dorozumění s pracovníkem, který je na voze; při popojíždění vozu nesmí pracovník na voze stát.
(8) Přetěžování vozu nad jeho únosnost nebo nad tažnou sílu zapřažených koní není dovoleno. Pavuzy a provazy musí být z nepoškozeného materiálu.