2. Vyvlastněním
se rozumí:
jakékoli opatření přijaté, nařízené, povolené, ratifikované nebo schválené Hostitelskou vládou, jež je správním či soudním úkonem a představuje vyvlastnění ve smyslu tohoto oddílu 2.
Opatření představuje akt vyvlastnění ve smyslu tohoto oddílu 2, jestliže:
(a) brání Zajištěnému dlužníku uhradit Zajištěnou částku a v jeho důsledku dojde k neplnění povinností, jež trvá po dobu 90 dní; nebo
(b) zbavuje po dobu 90 dní Nezávislého ručitele nebo Banku jejich práv jako věřitele vyplývajících ze zajištění závazku nebo obchodních záruk za splacení ve vztahu k plánovaným platbám, jež se staly splatnými z jiného důvodu než v důsledku vzniku některého z rizik uvedených v této příloze; nebo
(c) zbavuje Nezávislého ručitele nebo Banku po dobu 90 dní práva použít peněžní prostředky uložené v místní nebo zahraniční měně u finančního ústavu v Hostitelském státě ze strany Nezávislého ručitele či Banky nebo na jejich účet pro účely výběru plánovaných plateb.
Za akt vyvlastnění se nepovažuje žádné opatření Hostitelského státu, které představuje všeobecně platné nediskriminační opatření přijaté v dobré víře, jaká správní orgány obvykle přijímají ve veřejném zájmu, například za účelem zajištění veřejné bezpečnosti, zvýšení příjmu z daní, ochrany životního prostředí či regulace hospodářské činnosti, ledaže by cílem tohoto opatření Hostitelské vlády byla konfiskace.
Porušení smluvní povinnosti vůči Zajištěnému dlužníku ze strany Hostitelské vlády samo o sobě nepředstavuje opatření směřující k vyvlastnění.