§ 21
(1) Znalost českého jazyka se vyžaduje pouze v rozsahu nezbytně nutném k výkonu regulované činnosti.
(2) U držitele evropského profesního průkazu podle § 24f nebo rozhodnutí o uznání odborné kvalifikace podle § 24 může uznávací orgán provést ověření jazykových znalostí, pokud
a) má vykonávaná činnost vliv na bezpečnost a zdraví osob, nebo
b) existují důvodné pochybnosti o dostatečné znalosti českého jazyka držitele ve vztahu k odborným činnostem, které zamýšlí vykonávat.
Uznávací orgán stanoví prováděcím právním předpisem nebo stavovským předpisem úroveň požadované znalosti českého jazyka k výkonu činností, u nichž dojde k jejímu ověření.
(3) Každé znalosti českého jazyka musí být přiměřené činnosti, jež má být vykonávána. Uchazeč má právo podat do 15 dnů námitky proti výsledku ověření u uznávacího orgánu. O námitkách rozhoduje ten, kdo stojí v čele uznávacího orgánu.
(4) V případě, že uznávací orgán ověřením zjistí, že znalost českého jazyka osoby podle odstavce 2 není dostatečná pro výkon předmětné činnosti, může pozastavit tuto činnost až do doby doplnění potřebné znalosti českého jazyka. Uznávací orgán zároveň stanoví termín příštího ověření znalosti českého jazyka.