Článek 16
1. Vedoucí konzulárního úřadu požívá vynětí z trestní, civilní a správní jurisdikce přijímajícího státu. Požívá osobní nedotknutelnosti a v důsledku toho nebude podroben žádné formě omezení své svobody.
2. Konzulární úředníci, vyjma vedoucího konzulárního úřadu, jakož i konzulární zaměstnanci, nepodléhají trestní, civilní a správní jurisdikci přijímajícího státu pokud jde o úkony prováděné při výkonu jejich konzulárních funkcí. Nebudou zatčeni, vzati do vazby ani jinak omezeni na své svobodě za činy mimo výkon svých konzulárních funkcí, vyjma případu závažného trestného činu, na nějž se podle zákonů přijímajícího státu stanoví nejnižší trest odnětí svobody nejméně na pět let a výše, a to na základě rozhodnutí orgánu přijímajícího státu příslušného v trestních věcech.
Kromě výše zmíněných případů nebudou uvězněni ani jinak omezeni na osobní svobodě, ledaže se jedná o výkon konečného soudního rozhodnutí.
3. V případě trestního řízení proti kterémukoli členu konzulárního úřadu, jeho zatčení, vzetí do vazby nebo jiného omezení jeho osobní svobody, uvědomí příslušný orgán přijímajícího státu bezodkladně vedoucího konzulárního úřadu.
4. Je-li proti členu konzulárního úřadu zahájeno trestní řízení, musí být vedeno rychle a způsobem, jenž by co nejméně bránil výkonu jeho funkcí na konzulárním úřadě.
5. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se však neuplatní na:
a) žalobu věcnou týkající se soukromé nemovitosti na území přijímajícího státu, pokud ji vedoucí konzulárního úřadu nevlastní v zastoupení vysílajícího státu a pro účely konzulárního úřadu,
b) žalobu týkající se dědictví, kde vedoucí konzulárního úřadu vystupuje jako vykonavatel, dědic nebo odkazovník svým vlastním jménem a nikoliv jménem vysílajícího státu,
c) žalobu týkající se jakékoliv soukromé nebo obchodní činnosti, kterou vedoucí konzulárního úřadu vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.
6. Ustanovení odstavců 1 a 2 se neuplatní v případě občanskoprávní žaloby:
a) vyplývající ze smlouvy, kterou uzavřel člen konzulárního úřadu a v níž nejednal výslovně nebo zjevně jako zástupce vysílajícího státu,
b) třetí strany za škodu z dopravní nehody v přijímajícím státě, způsobenou automobilem, lodí nebo letadlem.