§ 1
Ochranné lhůty pro zachování nároků
(1) Nároky z veřejnoprávního pojištění pro případ invalidity a stáří - dále důchodové pojištění - zůstávají zachovány po zániku pojištění po dobu rovnající se čtvrtině započitatelné příspěvkové doby, nejméně po dobu 30 měsíců (ochranná lhůta).
(2) Při stanovení příspěvkové doby se počítá 30 příspěvkových dnů za příspěvkový měsíc. Případný zbytek se počítá za celý příspěvkový měsíc.
(3) Ochranná lhůta běží od prvého dne měsíce následujícího po zániku pojištění; případné zlomky měsíce se počítají za celý měsíc.
(4) Běh ochranné lhůty se staví po kalendářní měsíce, ve kterých
a) pojištěnec požíval nemocenského,
b) pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu,
c) výplata důchodu invalidního nebo starobního odpočívala, nebo
d) pojištěnec byl podroben léčebné péči.
(5) Nároky z pojištění zůstávají zachovány i po uplynutí ochranné lhůty po dobu prokázané nedobrovolné nezaměstnanosti, nejdéle však po dobu 60 měsíců od prvého dne měsíce následujícího po zániku pojištění.
(6) Stal-li se pojištěnec samostatně výdělečně činným do 12 měsíců po výstupu ze zaměstnání povinného pojištěním, zůstávají nároky z pojištění zachovány i po uplynutí ochranné lhůty po dobu samostatné výdělečné činnosti, nejdéle však po dobu 60 měsíců od prvého dne měsíce následujícího po zániku pojištění.