Čl. 3
(1) S příslušníky jednoho státu, zaměstnanými na území státu druhého, jakož i s jejich rodinami, bude se zásadně nakládati s hlediska pracovně-právních předpisů toho státu, ve kterém pracují, stejně jako s vlastními příslušníky tohoto státu. Provedení této zásady upraví, pokud se tak ještě nestalo, zvláštní úmluva.
(2) Pro příslušníky jednoho státu, zaměstnané na území státu druhého na podkladě dohody mezi vládami nebo příslušnými správními úřady obou států v určitých podnicích nebo oborech, platí ustanovení odstavce 1 není-li v příslušné dohodě stanoveno jinak.