§ 4.
(1) Pozemkem podle tohoto zákona rozumí se část přirozeného povrchu zemského, která jest oddělena od sousedních částí trvale viditelným rozhraničením, hranicí správní nebo držebnostní nebo se od nich liší vzděláváním neb užíváním (§ 21).
(2) Každý pozemek jest v pozemkovém katastru geometricky zobrazen. Takto zobrazený pozemek nazývá se parcelou. Každá parcela jest označena číslem (číslem parcelním).
(3) Plochy uvnitř jedné a téže držby, pokud nejsou památkově cenné a nepřesahují u zahrad a vinic 100 m2, u ostatních pozemků 1 000 m2, nečiní samostatných parcel, nýbrž připojí se k některé parcele sousední téhož držitele, se kterou svým katastrálním výtěžkem nejlépe se srovnávají. Jestliže by však nastalo tímto připojením zvětšení nebo zmenšení celkového katastrálního výtěžku o více než 10 %, vyznačí se i plochy menší jako samostatné parcely.
(4) Části pozemku knihovně různým vlastníkům připsané nebo různě zatížené nebo v různých veřejných knihách zapsané nebo stavební skupiny nebo jednotlivá stavební místa tvořící, mohou býti výjimečně vyznačeny v pozemkovém katastru jako samostatné parcely.