§ 1
(1) V případě žadatelů o přijetí na služební místo představeného se zkouškou z českého jazyka, kterou žadatel o přijetí do služebního poměru, který není státním občanem České republiky, prokazuje znalost českého jazyka (dále jen "zkouška"), ověřuje znalost českého jazyka na úrovni C1 podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky.
(2) Znalost českého jazyka podle odstavce 1 zahrnuje zejména tyto dovednosti:
a) porozumět dlouhým a složitým textům, a to faktografickým i beletristickým, ocenit stylistické rozdíly, rozumět odborným článkům a delším technickým instrukcím,
b) vyjadřovat se plynule a pohotově, a to v promluvě společenské i pracovní, přesně formulovat své myšlenky, umět popsat i složitá témata,
c) vyjadřovat se jasně, umět dobře uspořádat text, umět psát dopisy, pojednání i složitější zprávy, zvolit styl textu podle toho, jakému je určen čtenáři.