3. Podmínky zkušební střelby
3.1.1 Zkušební střelba se provádí na úplně dohotovených střelných zbraních před střeleckou zkouškou prováděnou výrobcem. Za úplně dohotovené se též považují střelné zbraně, na kterých bude ještě provedena rytina nebo povrchová úprava černěním nebo jiným způsobem. Autorizovaná osoba stanoví, zda bude ověřovat střelnou zbraň s povrchovou úpravou nebo bez této úpravy. Střelné zbraně nabíjené ústím hlavně musí být vybavené zažehovacím ústrojím a jejich samostatně dodávané hlavně musí mít zátravku a definitivní dnový šroub.
3.1.2 Předkladatel musí předložit střelnou zbraň ke zkoušce v takovém stavu, aby byla schopna bezpečné střelby, a s pažbou. Autorizovaná osoba může v odůvodněných případech povolit výrobci nebo dovozci předložení střelné zbraně bez pažby. Jde-li o samostatnou hlaveň, je předkladatel povinen předložit závěr umožňující provedení zkoušky nebo hlaveň, jde-li o samostatný závěr.
3.1.3 Zkušební střelba se provádí zkušebními náboji, které svým provedením, tlaky, popřípadě energiemi střely odpovídají jak jmenovitými hodnotami, tak statisticky vyhodnocenými nerovnostmi hodnotám uvedeným v harmonizovaných českých technických normách. Zkušební náboje pro ověřování brokovnic musí navíc splňovat stanovený průměr a hmotnost náplně broků obsažených v náboji. Zkušební náboje smějí být použity při teplotě ovzduší 15 až 25 °C.
3.1.4 Tlaky zkušebních nábojů se měří buď tlakoměrnými válečky (crusher), nebo mechanicko-elektrickými (piezo) snímači při teplotě prachové náplně (20 ± 2) °C. Je-li místo hodnoty tlaku udána energie střely, měří se při téže teplotě úsťová rychlost střely, z níž se vypočte úsťová energie. Vlastnosti a rozměry tlakoměrných válečků a mechanicko-elektrických snímačů (včetně vlastností měřicích souprav), jakož i metodika měření, způsob kalibrování a vyhodnocování výsledků měření jsou stanoveny v harmonizovaných českých technických normách.
3.1.5 Použité tlakoměrné hlavně musí svými rozměry, konstrukcí a vlastnostmi odpovídat požadavkům, které jsou stanoveny v harmonizovaných českých technických normách.
3.1.6 Jednotlivé druhy střelných zbraní a jejich samostatně dodávané části se podrobí střelbě zkušebními náboji takto:
a) Brokové hlavně nabíjené zezadu, s délkou nábojové komory menší než 73 mm a určené na brokové náboje se zkoušejí dvěma výstřely na hlaveň nebo třemi náboji s ocelovými broky. Rozměry a tvrdost broků a hmotnost brokové náplně udávají předpisy C.I.P. Tyto brokové náboje musí splňovat předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) na předepsaných místech hlavně. Pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí střelné zbraně se navíc vystřelí nejméně jeden spotřební náboj z každé hlavně. Předepsané tlaky v MPa (rozumí se střední hodnota maximálního tlaku zjišťovaná mechanicko-elektrickými snímači) a předepsaná místa jsou uvedena v následující tabulce 1 a poznámkách:
+-------------------------+-----------------------------------+
| | Tlak na tlakoměru č.: (MPa) |
+-------------------------+--------+--------+--------+--------+
| | 1 | 2 | 1 | 2 |
| +--------+--------+--------+--------+
| R á ž e | při zkoušce |
| +-----------------+-----------------+
| | běžné | vyšší |
+-------------------------+--------+--------+--------+--------+
| 12 a větší | 96 | 50 | 137 | 50 |
+-------------------------+--------+--------+--------+--------+
| 16 | 102 | 50 | 137 | 50 |
+-------------------------+--------+--------+--------+--------+
| 20 a menší | 108 | 50 | 137 | 50 |
+-------------------------+--------+--------+--------+--------+
| 12 - ocelové broky | hybnost 15 Ns | 137 | 50 |
+-------------------------+-----------------+--------+--------+
Tabulka 1
Poznámky k tab. 1:
1. Tlakoměrem č. 1 se rozumí snímač tlaku umístěný v měřicím
místě vzdáleném 17 mm ode dna lůžka závěru. Tlakoměrem č.
2 se rozumí snímač tlaku umístěný v měřicím místě vzdáleném
(162 ± O,5) mm od tohoto dna.
2. Vyšší zkouška se uplatní, jestliže mají být ve zkoušené
střelné zbrani použity spotřební náboje, jejichž střední
hodnota maximálního tlaku převýší při měření
mechanicko-elektrickými snímači:
74 MPa u ráže 12 a větší,
78 MPa u ráže 16,
83 MPa u ráže 20 a menší
nebo se dosáhne tlaku až 105 MPa nebo je délka nábojové
komory větší než 73 mm.
b) Kulové hlavně nabíjené zezadu se zkoušejí zkušebními náboji, které dávají na předepsaných místech předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) a nejméně jedním spotřebním nábojem na nábojovou komoru pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí střelné zbraně. Zkušební náboje vyvíjejí maximální tlak, jehož střední hodnota je nejméně o 30 % vyšší, než je přípustná střední hodnota maximálního tlaku spotřebního náboje dané ráže. Předepsané tlaky a místa jsou stanoveny v harmonizovaných českých technických normách.
Počet použitých zkušebních nábojů:
1. 2 náboje na každou hlaveň u dlouhých střelných zbraní
s provozním tlakem 180 MPa a více,
2. 1 náboj na každou hlaveň u dlouhých střelných zbraní
s provozním tlakem menším než 180 MPa,
3. 2 náboje na každou hlaveň u pistolí bez ohledu na výši
jejich provozního tlaku,
4. 1 náboj na každou nábojovou komoru, jestliže je od hlavně
oddělena (např. u revolverů), bez ohledu na velikost
provozního tlaku.
Hodnotami provozní tlaků se rozumí střední hodnoty maximálních tlaků zjišťovaných tlakoměrnými válečky nebo mechanicko-elektrickými snímači.
c) Expanzní zbraně, pracovní expanzní přístroje a zvláštní zbraně nebo jejich části se podrobí střelbě zkušebními nábojkami, které mají o 30 % větší tlak, než je provozní tlak nejsilnější spotřební nábojky, nebo o 10 % větší energii, než je přípustná střední hodnota energie stanovená pro nejsilnější spotřební nábojku dané ráže. Výjimku tvoří expanzní vstřelovací přístroje s tloukem, kde se připouští přetlak převyšující provozní tlak pouze o 15 až 16 %.
Expanzní zbraně se ověří vystřelením:
1. 5 zkušebních nábojek z každé hlavně u expanzních zbraní s jednou nábojovou komorou,
2. 2 zkušebních nábojek z každé nábojové komory u expanzních zbraní se dvěma a více nábojovými komorami.
Pracovní expanzní přístroje se ověří vystřelením:
1. 10 zkušebních nábojek s použitím nejtěžší použitelné střely (kotevní hřeb) při nastavení výkonu na maximum (je-li výkon regulovatelný),
2. 10 zkušebních nábojek a 10 nejsilnějších spotřebních nábojek u expanzního vstřelovacího přístroje s tloukem, přičemž hmotnost tlouku se zvětší o 50 % (přidaným závažím) nad hmotnost nejtěžšího tlouku přístroje.
Zvláštní zbraně vymezené příslušnou harmonizovanou českou technickou normou se ověří vystřelením 2 zkušebních nábojů nebo 5 nejsilnějších spotřebních nábojů.
d) Převodky určené výhradně na černý prach se zkoušejí dvěma výstřely se zkušební náplní na každou hlaveň, je-li nábojová komora součástí hlavně, a nejméně jedním výstřelem se zkušební náplní na každou nábojovou komoru, jestliže je od hlavně oddělena (např. u revolverů).
Zkušební náplně jsou tvořeny střelou a prachem v množství předepsaném harmonizovanou českou technickou normou pro danou ráži a druh střelné zbraně.
Historické zbraně nabíjené ústím hlavně, určené výhradně na černý prach a vybavené pro každou hlaveň buď perkusním zámkem s komínkem (pistonem) na čepičkovou zápalku, nebo křesadlovým zámkem francouzského typu se zkoušejí dvěma výstřely se sníženou zkušební náplní černého prachu na každou hlaveň. Zkušební náplň je předepsána v harmonizovaných českých technických normách.
e) Kulobrokové zbraně se zkoušejí tak, že se každá hlaveň podrobí odpovídajícímu počtu výstřelů zkušebních, popřípadě spotřebních nábojů [viz písm. a) a b)].
f) Balistické zbraně se zkoušejí jako jim odpovídající druh střelné zbraně; přitom se přihlíží k tomu, že zkušební náboje pro ověřování balistických zbraní mohou být v balistických zbraních používány jako náboje spotřební. Pro ověření funkce se používají referenční náboje, jejichž hodnoty jsou stanoveny rozhodnutími C.I.P.
g) Výměnné hlavně, vložné hlavně a vložné nábojové komory se zkoušejí pomocí svého vlastního závěru způsobem, který odpovídá danému druhu střelné zbraně (nevztahuje se na vložné hlavně a vložné nábojové komory, homologované jako typ).
h) Samostatně dodávané hlavně, nábojové komory, jestliže nejsou součástí hlavně (např. revolverové válce), závěry a dnové šrouby se zkoušejí jako jim odpovídající druh střelné zbraně. Je-li závěr určen pro více různých ráží, zkouší se nejvíce namáhajícími zkušebními náboji. Kritériem namáhání je zde síla působící na závěr.
i) Plynové zbraně se zkoušejí tlakem o 30 % vyšším, než je nejvyšší provozní tlak. Měřítkem zvýšení tlaku může též být zvýšení úsťové energie střely o 10 %.
3.1.7 Zkušební střelby se provádějí pomocí lafet, které bezpečně chrání obsluhu a v nichž jsou střelné zbraně upnuty tak, aby to co nejvíce odpovídalo podmínkám jejich použití. U krátkých střelných zbraní se připouští střelba s ochrannou rukavicí. Zkušební střelba u vícehlavňových střelných zbraní se koná postupně, to znamená hlaveň po hlavni.
3.2 Závady střelných zbraní při zkušební střelbě a po ní
Za závadnou střelnou zbraň se považuje střelná zbraň, která je zkušební střelbou viditelně poškozena, a střelná zbraň, která vykáže některou z těchto závad:
a) selhání vinou střelné zbraně,
b) nežádoucí výstřel při nabíjení střelné zbraně,
c) nežádoucí výstřel více nábojů (jak zkušebních, tak spotřebních) najednou,
d) obtížné vytažení nábojnice (jak zkušebního, tak spotřebního náboje) z nábojové komory,
e) proražení zápalky (jak zkušebního, tak spotřebního náboje) vinou střelné zbraně,
f) jakákoliv deformace hlavně a nábojové komory, která by mohla snížit bezpečnost střelné zbraně,
g) jakékoliv roztažení hlavně včetně vlnovitého v nejslabších místech hlavně,
h) porušení spojení háků a lišt,
i) zvětšení uzamykací vůle nad povolenou mez,
j) poškození nebo deformace důležitých částí závěru nebo dnového šroubu,
k) trhliny vně i uvnitř hlavně a nábojové komory a na důležitých částech závěru zjištěné nedestruktivní metodou,
l) trhliny vně hlavně a dnového šroubu u střelných zbraní nabíjených ústím hlavně zjištěné nedestruktivní metodou,
m) zřejmá porucha ve funkci zbraně anebo nespolehlivá funkce střelné zbraně,
n) oddělení komínku (pistounu) nebo jiné části zažehovacího ústrojí u střelných zbraní nabíjených ústím hlavně.