§ 16
Základní formy mzdy
(1) Na pracovištích, na kterých je možno předem určit pracovní postup, stanovit normy spotřeby práce, sledovat množství a kvalitu vykonané práce a kde jsou splněny i ostatní předpoklady, zejména kde je zajištěna bezpečnost a ochrana zdraví při práci, se používá individuální nebo kolektivní úkolové mzdy.
(2) Při používání úkolové mzdy musí organizace dbát, aby míra závislosti výdělku na plnění norem spotřeby práce byla stanovena zejména se zřetelem na kvalitu těchto norem a potřeby mzdové diferenciace.
(3) Časové mzdy se používá k odměňování prací, u nichž nejsou splněny předpoklady pro uplatnění úkolové mzdy podle odstavce 1, nebo u nichž je výkon určen chodem provozního (výrobního) zařízení, technologickým procesem a organizací práce, popřípadě u nichž by bylo uplatnění úkolové mzdy nehospodárné.
(4) K zabezpečení žádoucích proporcí mezi kvantitativními a kvalitativními výsledky práce může organizace používat účelné kombinace základních forem mzdy s prémiemi a odměnami.
(5) Na pracovištích, kde jsou pro to vytvořeny předpoklady, zejména v organizacích zabezpečujících obchodní činnost a služby obyvatelstvu, lze s ohledem na provozní potřebu a lepší uspokojování potřeb obyvatelstva určit pracovníkům mzdu nebo její část procentním podílem z tržeb, popřípadě z jiných ukazatelů vyjadřujících výsledky jejich práce (podílová a smíšená mzda), a to za podmínek stanovených ve mzdových předpisech.