§ 1
(1) Osoby, které byly v den 30. září 1948 podle některého z předpisů o veřejnoprávním důchodovém pojištění do tohoto dne platných (použivatelných) vyňaty ve svém zaměstnání z pojistné povinnosti veřejnoprávního důchodového pojištění proto, že jim byly zaručeny normální (rovnocenné) pensijní nároky (dále jen "vyňaté zaměstnání"), nejsou však již podle zákona o národním pojištění vyňaty z důchodového pojištění, nabudou u Ústřední národní pojišťovny k uvedenému dni nároků, které by byly získaly, kdyby byly bývaly po celou dobu vyňatého zaměstnání povinně pojištěny podle předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Doba mezi 1. červencem 1920 a 31. prosincem 1928 se však vždy započítává v XVI. třídě služného a doba před 1. červencem 1920 v VI. třídě služného (§ 177, odst. 1 zákona ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách). Dobou vyňatého zaměstnání se tu rozumí veškerá doba v něm skutečně strávená a doba vojenské presenční služby konané po 31. prosinci 1928. Získaly-li tyto osoby před 1. říjnem 1948 skutečnou příspěvkovou dobu ve veřejnoprávním důchodovém pojištění, započítává se jim také tato doba, a to tak, jak byla v tomto pojištění původně získána. Ustanovení § 269, odst. 5 zákona o národním pojištění se na tyto osoby nevztahuje.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro osoby, které 30. září 1948 požívaly odpočivných nebo zaopatřovacích platů od zaměstnavatele, na jehož zaměstnance se vztahuje ustanovení odstavce 1, a pro osoby, které vystoupily z vyňatého zaměstnání u takového zaměstnavatele před 1. říjnem 1948, nevznikla-li do tohoto dne zaměstnavateli povinnost k převodu částek vydávaných podle předpisů o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření).