§ 1
(1) V řízení před národními výbory a jinými úřady nebo orgány veřejné správy (dále jen "úřady") může býti podle okolností připuštěno na návrh strany její čestné prohlášení k důkazu nebo osvědčení skutečností, které by jinak měly býti dokázány nebo osvědčeny veřejnou nebo soukromou listinou.
(2) Čestné prohlášení je nepřípustné v případech, kde na zjištění určité skutečnosti je zvláštní zájem veřejný, zejména v řízení trestním, dále v případech, kde by v řízení, v němž vystupuje více stran, byla tím porušena procesní rovnost stran, jakož i tehdy, jde-li o provedení zápisu do veřejných knih na podkladě listiny uvedené v odstavci 1. Příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední úřad může vydati směrnicemi bližší pokyny o tom, kdy čestné prohlášení není přípustné. Týkají-li se tyto směrnice řízení před národními výbory, mohou býti vydány vždy jen se souhlasem ministerstva vnitra. Směrnice se uveřejní v Úředním listě.