Čl. 1
Vládní nařízení ze dne 22. prosince 1925, č. 260 Sb., kterým se provádí zákon ze dne 15. října 1925, č. 225 Sb., o poplatcích za úřední úkony zastupitelských úřadů Československé republiky, se mění a doplňuje takto:
1. Ustanovení § 3 zní:
"§ 3
Přepočítávání československých korun na místní měnu
Poplatky stanovené v československých korunách se přepočítávají na místní měnu podle pevných kursů. Tyto kursy upravuje ministr zahraničních věcí zpravidla na dobu kalendářního roku a vyhlašuje v Úředním listě republiky Československé."
2. Ustanovení § 7, odst. 2 zní:
"(2) Je-li u úřadu provádějícího poplatný úřední úkon přítomna strana, na jejíž podnět nebo v jejíž prospěch se úkon provádí, anebo její zmocněnec, vyměří se poplatek ústně; stranám zdržujícím se v Československé republice se vyměří písemně buď platebním rozkazem nebo výměrem (dopisem), jiným stranám výměrem (dopisem)."
3. Ustanovení § 7, odst. 3 se zrušuje.
4. V § 8 se vkládají za dosavadní odstavec (4) nové dva odstavce tohoto znění:
"(5) Zapravení poplatku nebo jeho prominutí se osvědčuje buď zvláštními známkami, které ministerstvo zahraničních věcí může k tomu účelu vydati po dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším účetním kontrolním úřadem, nebo potvrzením.
(6) Známky osvědčující zapravení konsulárního poplatku nebo jeho prominutí (konsulární známky) se nalepí na listinu (úřední vyhotovení, osvědčení a pod.) vydanou straně a znehodnotí se úředním razítkem. Nevydá-li se straně listina, nalepí se známka na úřední spis nebo záznam."