§ 1.
Peněžité závazky na rakousko-uherské koruny:
a) mezi Československou republikou a Rakouskou republikou nebo
b) mezi jedním z těchto států a fysickými nebo právnickými osobami, které 26. února 1919 měly řádné bydliště (sídlo) na území druhého státu, anebo
c) mezi fysickými nebo právnickými osobami, z nichž ledna měla 26. února 1919 řádné by liště (sídlo) na území jednoho a druhá řádné bydliště (sídlo) na území státu druhého,
nemohou býti po dobu platnosti tohoto nařízení soudně vymáhány, pokud závazky tyto vznikly před 26. únorem 1919 anebo plynou ze smluv nebo jiných právních jednání z doby před 26. únorem 1919 a pokud jest sporná měna, ve které jest tyto závazky splniti.
Při pohledávkách a dluzích odboček bank, úvěrních ústavů a ústavů pojišťovacích jest rozhodným sídlo jejich a nikoliv sídlo hlavního závodu. Ustanovení tohoto nařízení se však nevztahuje na právní poměry mezi odbočkami s jedné strany a hlavním závodem se strany druhé.
Ustanovení tato platí též pro pohledávky po 26. únoru 1919 postoupené, pokud nebyly převedeny na československý peněžní ústav, na nějž vztahuje se § 11, bod c), vládního nařízení ze dne 13. září 1920, č. 532 Sb. z. a n., kterým se stanoví, pokud mohou cizozemské akciové společnosti peněžní býti připuštěny k provozování obchodů v tuzemsku.