§ 25
Daňové přiznání
(1) Daňové přiznání (dále jen "přiznání") k dani z pozemků je poplatník povinen podat příslušnému správci daně na rok 1989 do 15. února 1989, pokud je povinen tuto daň platit. V dalších letech je povinen do 15. února běžného zdaňovacího období podat přiznání pouze poplatník, kterému vznikne nově povinnost k dani, nebo u něhož došlo ke změnám v okolnostech rozhodných pro vyměření daně (změna výměry užívaných pozemků, změna zařazení katastrálního území, ve kterém poplatník užívá pozemky, do produkční ekonomické skupiny a skončení doby osvobození pozemků od daně podle § 4 odst. 1 písm. a) až c).
(2) Přiznání k dani z objemu mezd a odměn a k dani ze zisku je poplatník povinen podat příslušnému správci daně každoročně do 15. února po uplynutí zdaňovacího období.
(3) zrušen
(4) Je-li pozemek užíván několika poplatníky (§ 2 odst. 5) nebo provozuje-li zemědělskou výrobu na společný účet více občanů (§ 15 odst. 2), je povinen podat přiznání jeden z nich.
(5) Přiznání je poplatník povinen podat vždy, byl-li k tomu vyzván správcem daně.
(6) Poplatník je povinen si daň v přiznání sám vypočítat. Organizace je povinna připojit k přiznání účetní závěrku za zdaňovací období, popřípadě další podklady stanovené obecně závazným právním předpisem.
(7) Organizace si mohou v přiznání odečíst od daně ze zisku obdobnou daň zaplacenou v cizině, nejvýše však do částky daně ze zisku připadající podle tohoto zákona na příjmy plynoucí z ciziny.
(8) Pokud plynou organizaci příjmy ze státu, s nímž Československá socialistická republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, postupuje se při vyloučení dvojího zdanění podle této smlouvy. Daň zaplacená ve druhém smluvním státě se však započte nejvýše částkou, která může být ve druhém smluvním státě vybrána v souladu se smlouvou o zamezení dvojího zdanění.
(9) Zanikne-li organizace bez provedení likvidace, je její právní nástupce povinen podat do konce následujícího měsíce od jejího zániku přiznání k dani z objemu mezd a odměn a k dani ze zisku za uplynulou část zdaňovacího období.
(10) V případě likvidace trvá daňová povinnost i povinnost podávat každoročně přiznání až do skončení likvidace. Po skončení likvidace je likvidátor povinen podat do konce následujícího měsíce přiznání k dani z objemu mezd a odměn a k dani ze zisku za uplynulou část zdaňovacího období a v přiznání uvést též likvidační přebytek. Přiznání je povinen doložit počáteční a konečnou likvidační rozvahou a výkazem o použití likvidačního přebytku. Likvidační přebytek se připočte k základu daně ze zisku toho roku, v němž byla likvidace skončena.
(11) Zjistí-li poplatník po uplynutí lhůty pro podání přiznání, že předložené přiznání je neúplné nebo nesprávné, je povinen předložit do konce měsíce následujícího po tomto zjištění dodatečné přiznání. Stejnou povinnost má poplatník i tehdy, zjistí-li, že daň má být vyšší než byla vyměřena.
(12) Nebylo-li přiznání, popřípadě dodatečné přiznání podáno včas, může správce daně zvýšit daň až o 10 %.