§ 3
(1) Odborové orgány při rozhodování o uvolňování pracovníků z práce jsou povinny zvážit naléhavost potřeby a účelnost uvolnění z hlediska rozsahu a náročnosti úkolů, složitosti odborové činnosti a organizační struktury organizace i přihlížet k hospodárnosti s odborovými prostředky. Přitom jsou povinny dbát, aby náklady na úhradu mezd i odměn dlouhodobě uvolněných funkcionářů a ostatních pracovníků nebyly na úkor nákladů potřebných na politicko-organizátorskou a výchovnou práci a péči o členy základní organizace. Případné schodky v rozpočtu základní organizace, které vzniknou výdaji na úhradu mezd i odměn dlouhodobě uvolněných funkcionářů i ostatních pracovníků, se neuhrazují ani z prostředků vyšších odborových orgánů.
(2) Funkcionáři základních organizací mohou být dlouhodobě uvolněni na celou pracovní dobu, pokud mají potřebné odborářsko-politické znalosti a zkušenosti i morální vlastnosti a jsou oddáni věci socialismu, za těchto dalších podmínek:
a) v základních organizacích, kde je nejméně 600 členů Revolučního odborového hnutí, může být uvolněn jeden funkcionář;
b) v základních organizacích od 1600 do 3000 členů Revolučního odborového hnutí mohou být uvolněni celkem dva funkcionáři a na každých dalších dovršených 1500 členů může být uvolněn další jeden funkcionář;
c) v základní organizaci, která má zvlášť obtížné podmínky pro odborovou činnost a je územně organizačně rozptýlena, může být uvolněn funkcionář i při nižším počtu členů na základě usnesení příslušného ÚV odborového svazu v dohodě s příslušnou krajskou odborovou radou;
d) v podnikových výborech, kterým sekretariát ÚRO přiznal práva závodních výborů, schvaluje počet uvolněných funkcionářů příslušný ÚV odborového svazu v dohodě s příslušnou KOR.