§ 4
(1) Výcvik se má konati zpravidla nepřetržitě. Byl-li přerušován, nesmí jednotlivé přerušení přesahovati dobu jednoho roku, leda by šlo o těžkou nemoc, o vojenskou službu nebo o přerušení, k němuž došlo v době od 30. září 1938 do 4. května 1945 v důsledku národní, politické nebo rasové persekuce.
(2) Za přerušení pokládá se též taková doba výcviku, při které účastník nevykázal náležitou frekvenci a píli a nezískal náležitou odbornou způsobilost. O přerušení takovém musí býti účastník koncem každého běhu přednostou ústavu uvědoměn. Běh, který nebyl uznán, nutno nahraditi.
(3) Za přerušení výcviku se nepokládá a do doby výcviku se vpočítává dovolená, která každému účastníku může býti povolena v době až 4 týdnů v roce, pokud se týče doba vojenského cvičení během výcviku konaného, anebo nepřítomnost pro nemoc, netrvající celkem déle než 6 týdnů v roce.