§ 1
(1) Výcvik na zubních klinikách tuzemských lékařských fakult anebo na státním ústavu pro zubní lékařství, dále krátce "ústavech" zvaných, jímž se nabývá zvláštní odborné způsobilosti pro zubní lékařství, trvá dva roky (24 měsíců) a rozděluje se celkem na 8 běhů, jejichž začátek jest 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého roku.
(2) Pro vojenské lékaře z povolání trvá doba výcviku na ústavech jeden rok (12 měsíců) pod podmínkou, že po tomto výcviku bude následovati jednoroční prakse na zubním oddělení některé vojenské nemocnice pod vedením odborníka - zubního lékaře.
(3) Výcvik uvedený v odstavci 1 lze zkrátiti, nikoliv však pod dobu tří měsíců, jde-li o účastníka výcviku, který se věnoval zubnímu lékařství
1. po dosažení diplomu doktora veškerého lékařství
a) po dobu alespoň jednoho roku na odborně vedeném zubním oddělení tuzemské veřejné nemocnice, nebo
b) po dobu alespoň dvou roků na odborně vedeném tuzemském zubním ambulatoriu některého nositele veřejnoprávního nemocenského pojištění, nebo
c) v rámci všeobecné lékařské prakse v tuzemsku alespoň po dobu dvou roků, prováděl-li výhradně úkony zubního lékařství, nebo
d) v době od 30. září 1938 do 31. července 1945 alespoň po dva roky na území ovládaném spojenci Československé republiky, a to buď na ústavech obdobných těm, které jsou uvedeny v odstavci 1 anebo v zubním ambulatoriu československé nebo spojenecké armády,
2. před dosažením diplomu doktora veškerého lékařství
a) v době od 17. listopadu 1939 do 4. května 1945 alespoň po dva roky na ústavech v odstavci 1 nebo v tomto odstavci pod č. 1, písm. a) nebo b) uvedených, nebo u tuzemského odborného zubního lékaře, vykonal-li do 17. listopadu 1939 s úspěchem první přísnou zkoušku doktorskou na lékařské fakultě některé české university, nebo
b) po dobu alespoň dvou roků na ústavech v odstavci 1 uvedených jako řádně ustanovený demonstrátor nebo vědecká pomocná síla.
(4) Přednosta ústavu, na kterém se výcvik koná, může povoliti jeho zkrácení podle odstavce 3 a vydati účastníku vysvědčení podle § 5 teprve tehdy, když se přesvědčí (§ 2, odst. 2), že účastník získal náležitou odbornou způsobilost. U osob uvedených v odstavci 3, č. 1, písm. a) lze zkrátit výcvik jen potud, aby zkrácená doba výcviku spolu s dobou, po kterou byla konána činnost podle odstavce 3, č. 1, písm. a), činila alespoň dva roky.
(5) Uvedení odstavců 3 a 4 lze použíti u osob uvedených v odstavci 3, č. 1, písm. a), b) nebo c) nebo č. 2, písm. b) jen tehdy, ucházejí-li se o přijetí do výcviku nejdéle do 30. června 1947.
(6) Do výcviku mohou být přijati jen doktoři veškerého lékařství, kteří jsou oprávněni vykonávati lékařskou praksi podle zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb., o výkonu lékařské prakse.
(7) Lékaři o přijetí do výcviku se ucházející předloží přednostovi ústavu, na němž hodlají výcvik započíti, osobní doklady, diplom doktora veškerého lékařství a osvědčení o státním občanství. Cizinci předloží místo osvědčení o státním občanství průkaz o tom, že jim byl povolen výkon lékařské prakse v takovém rozsahu, že se povolení vztahuje i na ústav, na němž hodlají výcvik konati. O přijetí rozhoduje přednosta ústavu, bera zřetel též ke kapacitě ústavu.
(8) V případě uvedeném v odstavci 3, č. 1, písm. a), b) nebo d) nebo č. 2, písm. a) nebo b) musí uchazeč mimo to předložiti potvrzení přednosty ústavu (ambulatoria), na němž se věnoval zubnímu lékařství, nebo lékaře, u něhož byl tímto způsobem činný; v případě uvedeném v odstavci 3, č. 2, písm. a) pak ještě potvrzení fakulty o tom, že na ní vykonal do 17. listopadu 1939 s úspěchem první přísnou zkoušku doktorskou. Uchazeč podle odstavce 3, č. 1, písm. c) musí předložiti potvrzení zemského národního výboru o tom, že v jeho obvodu konal všeobecnou lékařskou praksi po dobu alespoň dvou roků a že se zabýval výhradně úkony zubního lékařství.
(9) Výcvik možno započíti toliko na počátku některého běhu, t. j. 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října.