§ 2
Zkušební doba a propuštění v této době
(1) Příslušník Sboru se přijímá nejdříve do služebního poměru na zkoušku. Zkušební doba trvá dva roky; jejím účelem je zjistiti, zda příslušník Sboru má potřebnou způsobilost ke službě. Do zkušební doby se započítává doba omluvené nepřítomnosti ve službě, pokud nepřesahuje celkem 3 měsíce.
(2) Nejpozději v posledním pololetí zkušební doby má příslušník Sboru vykonat služební zkoušku. Účelem zkoušky je zjistiti, zda příslušník Sboru má potřebné vědomosti a znalosti pro výkon služby ve Sboru. Nevykoná-li ji včas, prodlužuje se zkušební doba o dobu, o kterou byla zkouška později vykonána.
(3) Ze zvláště závažných důvodů služebních může ministerstvo vnitra nebo jím zmocněný osobní úřad (orgán) zkušební dobu zkrátiti nebo prominouti; z těchže důvodů může prominouti i úspěšný výkon služební zkoušky.
(4) Každý příslušník Sboru se zaváže při vstupu k čtyřleté povinné službě. Do této služby se započítává zkušební doba (odstavec 1). Před uplynutím čtyřleté povinné služby lze žádosti příslušníka Sboru za propuštění vyhověti, jen jsou-li pro to závažné důvody.
(5) Příslušník Sboru se propustí, ukáže-li se za služby na zkoušku (odstavec 1), že není k službě způsobilý, nebo stane-li se tělesně ke službě nezpůsobilým, aniž nabyl nároku na výslužné.