§ 11m
Náhrada nákladů v souvislosti se zadržením věci
(1) Bylo-li rozhodnuto o propadnutí nebo zabrání věci, kterou zadržel orgán celní správy, vzniká povinnost nahradit náklady
a) na její skladování a další náklady spojené s jejím zadržením,
b) spojené s její správou a zničením, pokud ji orgán celní správy zničil podle jiného zákona nebo podle přímo použitelného předpisu Evropské unie.
(2) Povinnost nahradit náklady podle odstavce 1 vzniká
a) pachateli přestupku,
b) vlastníku věci, pokud o přestupku v době jeho spáchání věděl nebo vědět měl a mohl a pokud není znám pachatel přestupku, nebo
c) osobě, které byla věc zadržena, pokud pachatel přestupku ani vlastník věci nejsou známi.
(3) Prokáže-li se v navazujícím řízení, že došlo k porušení povinnosti, které bylo důvodem zadržení věci, a současně nebylo rozhodnuto o jejím propadnutí nebo zabrání, vzniká povinnost nahradit náklady na skladování a další náklady spojené se zadržením této věci
a) vlastníku věci, nebo
b) osobě, které byla věc zadržena, pokud vlastník věci není znám.
(4) Nevyzvedne-li si vlastník zadržené věci ani osoba, které byla tato věc zadržena, tuto věc na výzvu orgánu celní správy, vzniká jim společná a nerozdílná povinnost nahradit náklady na další skladování této věci až do jejího vrácení, nebo zabrání, popřípadě další nezbytné náklady.