§ 10
(1) Nejde-li o nemovitosti svazků lidové správy (§ 13, odst. 1), přísluší za zestátněnou nemovitost náhrada ve výši její obecné ceny podle jejího stavu v den zestátnění, a bylo-li nemovitosti užíváno již před tímto dnem (§ 16), podle jejího stavu v den počátku užívání.
(2) Při určování náhrady se přihlíží též ke škodě, kterou zestátněním utrpí poživatelé, uživatelé, nájemci nebo pachtýři zestátněné nemovitosti a kterou je bývalý vlastník povinen nahradit.
(3) Byla-li zestátněna jen část nemovitosti, přihlédne se při určování náhrady také k tomu, oč se zmenšila hodnota zbylé části nemovitosti po zestátnění.
(4) Při určování náhrady nelze přihlížet ke zvláštním poměrům ani ke zvláštní oblibě ani k hodnotě, které tato nemovitost nabude zřízením újezdu; zejména nelze přihlížet k poměrům, jež byly způsobeny v úmyslu, aby se jich použilo jako důvodu k žádosti za zvýšení náhrady.
(5) U nemovitostí přidělených (odevzdaných) podle předpisů o rozdělení konfiskovaného majetku nebo přidělených (odevzdaných) z majetku získaného pro účely pozemkových reforem nastupuje na místo obecné ceny jako základ pro určení náhrady cena přídělová (přejímací), je-li nižší než cena obecná. U majetku, který by jinak byl převzat státem podle předpisů o uspořádání soukromého vlastnictví k půdě, vezme se za základ pro určení náhrady ona náhrada, která by příslušela vlastníku podle těchto předpisů (cena přejímací nebo výkupní).
(6) Náhrada se poskytuje zpravidla v hotovosti, avšak lze ji na žádost strany přiznati též v jiné přiměřené nemovitosti (právu).
(7) Náhrada v jiné přiměřené nemovitosti (právu) se poskytuje především z majetku konfiskovaného nebo získaného pro účely pozemkových reforem; přitom se na osoby, jimž se náhrada takto poskytuje, hledí jako na jiné přednostní uchazeče.