VIII.
Ústavní konformita kompetence a legislativního procesu
28. Podle § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Ústavní soud v rámci řízení o kontrole norem přezkoumává soulad zákona s ústavním pořádkem ze tří základních hledisek. Prvním je kompetence orgánu, který napadený zákon vydal, druhým je procedura, kterou byl zákon vydán, a třetím je jeho vlastní obsah, tj. jeho obsahový soulad s ústavním pořádkem. Tím je tedy dána logická posloupnost přezkumu. Při posuzování ústavnosti napadeného zákona Ústavní soud akceptoval procesní námitku navrhovatele, podle níž předsedové komor Parlamentu nejsou oprávněni samostatně tvořit vůli komory. Ve svém vyjádření z pozice účastníka řízení jsou oprávněni jménem příslušné komory sdělit Ústavnímu soudu jen faktické a nesporné okolnosti projednávání návrhu zákona. Hodnocení napadeného zákona a polemika s návrhem na jeho zrušení Ústavním soudem nad tuto mez není již vyjádřením komory, nýbrž osobním názorem jejího předsedy.
29. Předmětem přezkumu v rozhodované věci je ústavnost shora označených částí zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů č. 261/2007 Sb. Kompetence Parlamentu České republiky, který tento zákon přijal, a ústavnost procedury přijímání zákona č. 261/2007 Sb. vyřešil nález sp. zn. Pl. ÚS 24/07 ze dne 31. 1. 2008 (viz výše).
30. Návrh na zrušení jednotlivých částí zákona č. 261/2007 Sb., který je předmětem tohoto řízení, se opírá v první řadě o námitky dopadající na tvrzené porušení ústavnosti přijímání předmětného zákona jako celku. Zde nelze než opět odkázat na závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/07. Totéž lze vztáhnout i na procedurální pochybení vztahující se k jednotlivým částem zmíněného zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů, která jsou navrhovatelem a vedlejšími účastníky spatřována v absenci úzkého vztahu pozměňovacích návrhů s předmětem navrhovaného zákona a v překročení zákonného rámce pro podávání legislativně-technických návrhů ve třetím čtení při jeho přijímání.