I. Metody pro stanovení bodu vzplanutí

I. Metody pro stanovení bodu vzplanutí

- metoda A.9 převzata z přílohy směrnice Komise 92/69/EHS ze dne 31.července 1992, kterou se po sedmnácté přizpůsobuje technickému pokroku směrnice Rady 67/548/EHS o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek (dále jen "směrnice")

I.1 Úvod

Tyto metody se aplikují na kapaliny, jejichž páry lze zapálit.

Pro zajištění bezpečnosti je potřebné mít informace o hořlavosti látky nebo přípravku.

Při výběru metody pro stanovení bodu vzplanutí se přihlédne k možnosti chemické reakce mezi látkou a zkušebním kelímkem.

I.2 Definice a jednotky

Bod vzplanutí je nejnižší teplota t (°C) korigovaná na tlak 101,325 kPa, při které kapalina za podmínek definovaných ve zkušebních metodách uvolňuje páry v takovém množství, že se z nich ve zkušebním kelímku při smíchání se vzduchem vytvoří výbušná směs.

Pro převod absolutní teploty T (K) na °C platí vztah: t = T - 273,15.

I.3 Referenční látky

Referenční látky se používají k periodické kontrole správného provádění metody, popřípadě pro porovnání s výsledky jiných metod nebo pro ověření správnosti naměřeného výsledku u nové látky nebo přípravku.

I.4 Princip metody

Látka nebo přípravek se vpraví do zkušebního kelímku, v němž se zahřívá nebo chladí na zkušební teplotu podle postupu popsaného v jednotlivé zkušební metodě. Ke zjištění, zda vzorek při zkušební teplotě vzplane či nevzplane, se provádějí zkoušky zapálením.

I.5 Kvalitativní kritéria metod

I.5.1 Reprodukovatelnost metody se mění podle rozpětí bodu vzplanutí a použité zkušební metody; je maximálně 2 °C.

I.5.2 Použitelnost metody pro stanovení bodu vzplanutí je vymezena určitým rozpětím bodu vzplanutí a údaji, které se vztahují k látce nebo přípravku jako předmětu zkoušky (např. vysoká viskozita).

I.6 Popis metody

I.6.1 Vzorek zkoušené látky nebo přípravku se vloží do zkušebního zařízení v souladu s bodem I.6.3.1 nebo bodem I.6.3.2. Z hlediska bezpečnosti se pro toxické látky nebo přípravky a látky nebo přípravky s velkou výhřevností doporučuje aplikovat metodu, která používá malé množství vzorku, přibližně 2 cm3.

I.6.2 Zkušební zařízení se umísťuje v prostoru bez průvanu, pokud únikem škodlivých látek není ohroženo zdraví obsluhy.

I.6.3 Druhy zkušebních metod

I.6.3.1 Rovnovážné zkušební metody

ISO 1516 Stanovení vzplane/nevzplane. Rovnovážná metoda uzavřeného kelímku.

ISO 3680 Stanovení vzplane/nevzplane. Rychlá rovnovážná metoda uzavřeného kelímku.

ISO 1523 Stanovení bodu vzplanutí. Rovnovážná metoda uzavřeného kelímku.

ISO 3679 Stanovení bodu vzplanutí. Rychlá rovnovážná metoda uzavřeného kelímku.

I.6.3.2 Nerovnovážné zkušební metody

Zkušební zařízení podle Abela:

BS 2000 - část 170 Bod vzplanutí přístrojem podle Abela,

NF M 07-011 Hořlavé kapaliny. Bod vzplanutí pomocí přístroje s uzavřeným kelímkem podle Abela,

NF T 66-009 Bod vzplanutí bitumenů přístrojem s uzavřeným kelímkem podle Abela,

Zkušební zařízení podle Abela - Penskyho:

EN 57 Ropné výrobky. Stanovení bodu vzplanutí s uzavřeným kelímkem podle Abela - Penskyho,

DIN 51 755 - část 1 (pro teploty od 5 °C do 65 °C) Zkoušení minerálních olejů a jiných hořlavých kapalin. Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku metodou podle Abela - Penskyho,

DIN 51 755 - část 2 (pro teploty pod 5 °C) Zkoušení minerálních olejů a jiných hořlavých kapalin. Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku metodou podle Abela - Penskyho,

NF M 07-036 Hořlavé kapaliny. Bod vzplanutí metodou podle Abela - Penskyho v uzavřeném kelímku,

Zkušební zařízení podle Taga:

ASTM D 56 Standardní zkušební metoda pro bod vzplanutí přístrojem s uzavřeným kelímkem podle Taga,

Zkušební zařízení podle Penskyho - Martense:

ISO 2719 Stanovení bodu vzplanutí. Metoda uzavřeného kelímku podle Penskyho - Martense,

DlN 51 758 Zkoušení minerálních olejů a jiných hořlavých kapalin. Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku metodou podle Penskyho - Martense,

ASTM D 93 Standardní zkušební metoda pro bod vzplanutí přístrojem s uzavřeným kelímkem podle Penskyho - Martense,

BS 2000-34 Bod vzplanutí uzavřeným kelímkem podle Penskyho - Martense,

NF M 07-019 Hořlavé kapaliny. Stanovení bodů vzplanutí nad 50 °C pomocí přístroje s uzavřeným kelímkem podle Penskyho - Martense.

Poznámka:

Pokud se hodnota bodu vzplanutí stanovená nerovnovážnou metodou podle bodu I.6.3.2 nachází v rozpětí (0 ± 2) °C, (21 ± 2) °C nebo (55 ± 2) °C, potvrzuje se rovnovážnou metodou na stejném zkušebním zařízení. Pro notifikaci se používají pouze ty metody, které mohou dosahovat teplot bodu vzplanutí. Ke stanovení bodu vzplanutí viskózních kapalin (např. barev, lepidel), které obsahují rozpouštědla, lze použít pouze zkušební zařízení a zkušební metody, které jsou vhodné pro stanovení bodu vzplanutí viskózních kapalin: ISO 3679, ISO 3680, ISO 1523 a DIN 53 213 - část 1 Zkoušení barev, laků a podobných výrobků s obsahem rozpouštědel. Stanovení bodu vzplanutí pomocí uzavřeného kelímku.

Pokud jsou výše uvedené technické normy vydané jako ČSN, lze je pro stanovení bodu vzplanutí též využít.

I.7 Uvádění výsledků

Protokol o zkoušce obsahuje následující údaje:

a) přesnou identifikaci látky nebo přípravku včetně uvedení obsažených nečistot,

b) odkaz na použitou metodu a uvedení všech odchylek,

c) výsledky a všechny další údaje, které jsou významné pro interpretaci výsledků (např. zadavatel zkoušky, způsob odběru vzorku, datum zkoušky, kdo zkoušku provedl).