I.
Dne 20. 12. 1994 byl Ústavnímu soudu doručen návrh skupiny 66 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 8. 12. 1994, v němž podepsaní poslanci, s odvoláním na ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 70 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, navrhují, aby Ústavní soud nálezem zrušil ke dni 1. června 1994 ustanovení čl. I bodu 122 zákona č. 74/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, kterým byla v § 195 odst. 1 větě druhé zákoníku práce vypuštěna slova "ke zvýšení přiznaných důchodů podle těchto předpisů", jakož i ustanovení čl. VI odst. 6 téhož zákona, protože jsou tato ustanovení, podle názoru navrhovatelů, v rozporu s ustanovením čl. 1 Ústavy, s ustanoveními čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 29 odst. 1 a čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), s úmluvami Mezinárodní organizace práce (dále jen "MOP") č. 12, 17 a 42 o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání a s ustanovením čl. 19 odst. 8 Ústavy MOP.
Z těsnopisecké zprávy o 17. schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, konané ve dnech 22. až 24. března 1994, vyplývá, že zákon č. 74/1994 Sb. byl na této schůzi přijat potřebnou většinou poslanců ve smyslu čl. 39 odst. 1 a 2 Ústavy. Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. 6. 1994 (s výjimkou čl. I bodu 90, který nabyl účinnosti dnem 1. 9. 1994, a čl. VII bodu 7, který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 1995) a byl publikován v částce 23/1994 Sb. rozeslané dne 29. 4. 1994. Je tedy splněna podmínka přípustnosti návrhu ve smyslu ustanovení § 66 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.