Článek 11
Úroky
1.Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, budou zdaněny pouze v tomto druhém státě, pokud je tento rezident skutečným vlastníkem úroků.
2.Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu,zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjem z obligací a dluhopisů včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy a rovněž věškerými dalšími příjmy, které patří mezi příjmy z půjčených peněz podle práva tohoto státu, v němž je jejich zdroj, avšak nezahrnuje jakýkoli příjem, který je považován za dividendu podle článku 10.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž mají úroky zdroj, podnikatelskou činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
4. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý udržují s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle práva každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.