§ 41.
(1) Udělení dovolené delší než tři měsíce může býti vázáno podmínkou, že se za dobu, která přesahuje dovolenou o hlavních prázdninách, nebudou vypláceti služební příjmy a že se tato doba nezapočte pro postup do vyšších stupňů služného (adjuta, odměny) a pro výměru výslužného.
(2) Trvala-li dovolená již rok, budiž povolení další dovolené spojeno se všemi podmínkami, uvedenými v předešlém odstavci. Od těchto podmínek může však býti úplně nebo částečné upuštěno, je-li delší dovolená žádoucí z důvodů veřejných nebo v zájmu vědeckém.
(3) Když se počítá jednoleté trvání dovolené, buď činná služba mezi tím pokládána jen tehdy za přerušení dovolené, dosahuje-li aspoň polovice doby dovolené, které učitel užil bezprostředně před tím. Tenkrát buď čítán rok teprve od konce služby, konané mezi dvěma obdobími dovolené. Je-li doba aktivní služby mezi dvěma obdobími dovolené kratší, buďte při výpočtu jednoroční dovolené jednotlivé oddíly dovolené dohromady sečteny.
(4) Kterak se naloží s učiteli onemocnělými, určují předpisy §§ 30 a 65.