§ 45
(1) Tuzemští plátci jsou povinni oznámit příslušnému národnímu výboru (odstavec 2) před provedením platu devizovému cizozemci nebo v jeho prospěch komukoliv jinému:
a) příjmení a jméno (firmu) a přesnou adresu devizového cizozemce, jemuž je plat určen, popřípadě též jméno a příjmení (firmu) a přesnou adresu toho, komu má být placeno ve prospěch devizového cizozemce;
b) právní důvod nároku devizového cizozemce na plat a celkovou výši jeho nároku;
c) částku, jež má být placena devizovému cizozemci nebo v jeho prospěch, jakož i dobu její splatnosti.
(2) Má-li tuzemský plátce sídlo nebo bydliště v českých krajích, je příslušným podle odstavce 1 Obvodní národní výbor v Praze 1, má-li plátce sídlo nebo bydliště na Slovensku, Městský národní výbor v Bratislavě.
(3) Tuzemský plátce není povinen podat oznámení podle odstavce 1, jde-li o
a) mzdy zaměstnancům za práci vykonávanou v tuzemsku nebo jiné platy podléhající dani ze mzdy;
b) platy za zboží, není-li zahrnut v ceně zboží plat za přenechání užívání majetkových předmětů a práv;
c) výtěžek z realizace kapitálových hodnot;
d) úroky ze vkladů na vkladních knížkách nebo vkladních listech;
e) odměny právním a patentním zástupcům bydlícím v cizině za zastupování před cizozemskými soudy nebo úřady;
f) platy ve prospěch devizového cizozemce komukoliv v tuzemsku, není-li k nim třeba povolení podle devizových předpisů.
(4) Příslušný národní výbor (odstavec 2) stanoví na podkladě oznámení podle odstavce 1, jakou částku má srazit tuzemský plátce z platů konaných devizovým cizozemcům nebo v jejich prospěch a odvést na účet národního výboru.
(5) Tuzemský plátce může proplatit svůj závazek oznámený podle odstavce 1 bez srážky na daň, nedoručí-li mu příslušný národní výbor rozhodnutí podle odstavce 4 nebo příkaz podle § 33 nejdéle do 30 dnů po dni podání oznámení. Devizové předpisy zůstávají nedotčeny. Je-li třeba k provedení platu devizové povolení, tuzemský plátce je povinen prokázat v žádosti za udělení tohoto povolení, že podal oznámení podle odstavce 1, popřípadě jakou částku z platu srazil a odvedl na účet příslušného národního výboru.
(6) Koná-li tuzemský plátce témuž devizovému cizozemci nebo v jeho prospěch opětující se platy podléhající oznámení podle odstavce 1, může příslušný národní výbor stanovit, jakou poměrnou část je povinen tuzemský plátce zadržet a odvést z každého platu. V takovém případě národní výbor může zároveň povolit, že až do vydání jiného rozhodnutí tuzemský plátce není povinen oznamovat jednotlivé platy konané témuž devizovému cizozemci nebo v jeho prospěch.