§ 1
(1) Poživatelům důchodu invalidního, starobního nebo vdovského, přiznaného podle některého z předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění platných (použivatelných) před 1. říjnem 1948, kteří v době od 1. září 1946 do 30. září 1948 byli jako důchodci zaměstnáni po dobu aspoň 6 měsíců, nárok na důchod nezaniká, po případě důchod se nekrátí, proto, že v zaměstnání pokračují i po 30. září 1948.
(2) Nárok na důchod invalidní, starobní nebo vdovský, přiznaný podle některého z předpisů o veřejnoprávním sociálním pojištění platných (použivatelných) před 1. říjnem 1948, po případě podle zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění, nezaniká, po případě důchod se nekrátí, zaměstnaným důchodcům, na které se nevztahuje odstavec 1, pokud patří ke skupinám zaměstnanců nebo jsou zaměstnáváni pracemi, jež stanoví vyhláškou v Úředním listě ministerstvo sociální péče v dohodě s jednotnou odborovou organisací a po vyjádření zúčastněných vrcholných hospodářských organisací a Ústřední národní pojišťovny.
(3) Ustanovení předcházejících odstavců platí obdobně pro příjemce veřejných odpočivných (zaopatřovacích) platů.
(4) Pro zaměstnance, kteří vstoupili nebo vstoupí do zaměstnání a požívají úrazového důchodu, neplatí ustanovení § 92, odst. 3 zákona č. 99/1948 Sb.
(5) Zaměstnancům uvedeným v odstavcích 1 až 3 nepřísluší v době nemoci nemocenské podle § 36, odst. 2 a 3 zákona č. 99/1948 Sb.