Článek 14
(1) Nároky na náhradu škody, kterou způsobí pracovníci sousedního státu při výkonu své služby nebo v souvislosti s touto službou v územním státě, podléhají právu sousedního státu a je třeba je uplatnit před jeho soudy. Státní příslušníci územního státu jsou v těchto nárocích postaveni na roveň státním příslušníkům sousedního státu.
(2) Je-li pracovník sousedního státu během výkonu své služby nebo v souvislosti s touto službou v územním státě usmrcen nebo zraněn nebo je-li věc, kterou s sebou vozí nebo nosí, poškozena nebo zničena, posuzují se nároky na náhradu těchto škod podle práva sousedního státu.
(3) K rozhodnutí o nárocích na náhradu škody podle odstavce 2 jsou příslušné soudy té smluvní strany, na jejímž výsostném území došlo k jednání způsobivšímu škodu nebo v němž má škůdce trvalý pobyt. Příslušným je také soud, v jehož obvodu má navrhovatel svůj trvalý pobyt.